Drazí příznivci cechu šnekařského, milí chovatelé. Tato rubrika, kterážto bude vycházeti v našem měsíčníku dle možností a potřeby, je určena právě Vám. Doufám, že Vám bude k užitku a ku prospěchu a že poněkud zlepší neutěšenou situaci chovatelů hlemýžďů u nás. Neboť odborných publikací na toto téma je poskromnu, jsou nepřesné a často nejsou k sehnání vůbec.
Chov suchozemských hlemýžďů je v principu složitější než chov sladkovodních druhů. Především proto, že je třeba neustále regulovat životní podmínky. Pro chov v domácím prostředí je důležitý dostatek prostoru. Doporučuje se chov po 2 - 5. Ideální jsou proto insektária ( klícky na chov hmyzu) o objemu kolem 10 litrů. Důležité je zajistit hlemýžďům dostatek světla, vzduchu a vlhkosti. Přechovávání hlemýžďů ve sklenicích by mohlo ohrozit jejich zdraví! V obytném prostoru by se měli cítit jako doma. Proto se do insektária dává dostatečná vrstva hlíny, spadané listí, mech, pár kamenů atd. Základním požadavkem každého chovu je čistota. Proto je třeba odstraňovat zbytky potravy a pravidelně čistit výkaly a sliz plžů. Jednou do týdne vyměníme mech a jednou do měsíce vyčistíme celé insektárium. Nesmíme zapomenout na dostatečné odvodnění. Celý prostor často stříkáme vodou, usnadňujeme tím hlemýžďům pohyb.
Hlemýždi jsou soutěživí, i když to tak mnohdy nevypadá. Proto se dnes budeme zabývat tím, jak našim miláčkům zpříjemnit volné chvíle. Hlemýždí dostihy - před závody je třeba hlemýždě častěji venčit a dát mu prostor k rozběhu. Těsně před závody omezte jeho příděl potravy, protože jej pak můžete snadno motivovat kouskem salátu. Pokud budete sami připravovat běžeckou dráhu, dbejte na to, aby na ní nebylo mnoho zatáček. Pro lepší manévrování závodníků je ideální trať přímá. Podle délky se závodní tratě dělí na krátké, střední a dlouhé v celkovém rozsahu od 60 do 15000 mm. Během dlouhých vytrvalostních závodů by mělo být podáváno pravidelné občerstvení. Na takovýchto závodech by měl být přítomen zvěrolékař nebo alespoň někdo se zdravotnickým kurzem. Povinností pořadatele je zajistit profesionální ošetření, eventuelně přenosnou lékárničku.
Hlemýždí jídelníček je vskutku rozmanitý. Živí se tlejícími rostlinami, houbami, řasami, lišejníky , méně často konzumují zelené rostliny . Při umělém chovu je možné je krmit nejrůznější náhradní stravou: zelím, mrkví, ovesnou kaší, ba i zvlhčeným papírem. Lze jim nabídnout zeleninu i ovoce( vše musí být najemno nakrájené). Můžeme také vyzkoušet, jaké rostliny našim chovancům chutnají, a ty můžeme v teráriu ponechat, jako stálou záso- bárnu potravy. Má-li hlemýžď takovou vlastní zahrádku, je hned o poznání šťastnější.
Než začnete s vlastním výcvikem, musí si na Vás hlemýžď řádně zvyknout. Proto si s ním často hrajte a choďte jej venčit, aby k Vám náležitě přilnul. Tato náklonnost mu vydrží celý život. I potom je však takový výcvik velmi náročný a jen velmi málo chovatelů dosáhne patřičných úspěchů.
Za tímto účelem dávejte svému chovanci do terária kameny různých velikostí tak, aby je musel překonat při cestě za potravou. To mu pomůže při závodech ve zlézání překážek. Tyto závody by svou délkou neměly přesáhnout 500 mm.
Hlemýždi, i když to tak nevypadá, jsou univerzálně využitelní jako domácí mazlíčci, ale i jako nenároční pracanti. Právě jejich naprostá všestrannost je příčinnou toho, že ve většině případů nevynikají, zatímco jiní tvorové jsou silně specializováni. Například poštovní hlemýžď se sice, na rozdíl od poštovního holuba, nehodí k přepravě spěšných zásilek, ale je využitelný i v potrubní poště.
Dříve, či později, zjistíte, že s hlemýžděm se domluvit nelze. Byly sice pokusy domluvit se s nimi píšťalou, jako s hady, ale všechny metody se nakonec ukázaly jako neúčinné.
Předem bych Vás rád upozornil, že hlemýždi jsou pro tuto práci naprosto nevhodní. Základem případného úspěchu je naučit hlemýždě štěkat, viz "Jak naučit hlemýždě štěkat". Vzhledem k tomu, že jsou snadno přehlédnutelní, bude perspektivnější, koupíte-li si psa. Také je těžké odhadovat, jak by asi na případné zloděje působily cedulky s nápisem "Já jsem u vrat za půl hodiny a Ty ? "
Pokud se do tohoto nesnadného úkolu opravdu chcete pustit, bylo by správné Vás upozornit, že se to ještě nikdy nikomu nepodařilo. Pokud se nemíníte vzdát ani teď, nezbývá, než Vám popřát hodně štěstí. Hlemýždě nelze naučit štěkat z toho prostého důvodu, že k tomu nemají vhodné předpoklady. Nikdy žádné zvuky nevydávali a nemají důvod tento zvyk měnit.