V naší zemi má pěstování vinné révy dlouhou tradici. Poprvé se víno do Čech dostalo již v 9.stol. Ve 14. stol. pozvedl úroveň českého vinařství Karel IV., když dal dovézt révu z Francie a Rakouska a nařídil pěstování vína všude, kde k tomu byly příhodné podmínky. Nastal tak zlatý věk vinařství v Čechách a na Moravě. Zatímco na Moravě se pěstovalo víno nadále a bez problémů a stalo se hlavním výrobním artiklem mnoha drobných i větších zemědělců, neřku -li přímo symbolem jižní Moravy, nastal v 17., 18. až 19. stol. v Čechách úpadek pěstování vinné révy. Teprve ve 2. pol. 19. stol., kdy do Čech přichází Herrmann, se situace obrací k lepšímu. Lidé začali opět pít víno a nebýt nekulturnosti a ješitnosti obyvatel Teplicka, mohl Herrmann vytvořit z Teplic vinařskou metropoli. Vinařství se rozvíjelo nadále, hlavně v období I. republiky. Za minulého režimu se zvětšila plocha vinic v Československu, kvantita se ale mnohdy zvýšila na úkor kvality. O zvýšení prestiže českého vinařství a o pozdvihnutí kultury českých konzumentů vína se v současnosti snaží nejen pěstitelé, ale i naše Akademie.
Pokud chceme vypěstovat zdravé a kvalitní víno, měli bychom mu zajistit ty nejlepší podmínky. V našich zeměpisných šířkách může nastat problém s nízkou roční teplotou, musíme tedy vybrat co nejteplejší místo, orientované na jihozápad nebo jih, nejlépe na mírném svahu. Nejnižší teplota jakou vinná réva snese v zimě, činí přibližně -17 stupňů. Na jaře ani na podzim by potom neměla klesnout pod 8 stupňů. Na jaře ani na podzim by se pak neměly objevovat žádné mrazíky - ty mohou ve větší míře znamenat pro vinici katastrofu, jak se zmiňuje Herrmann ve své vinařské příručce "Víno nejlepší přítel člověka ". Místo by v žádném případě nemělo být suché. Stejně jako teplo a slunce je pro víno důležitá dostatečná závlaha. Dostatek srážek a horké léto jsou nejlepším předpokladem pro vypěstování dobrého vína.
Při výrobě jakostního vína je základem rychlé zpracování hroznů na mošt. Problémy mohou nastat, když mají hrozny ještě zelené třapiny. Ty pak dodají vínu příchuť po třapinách nebo po chlorofylu. Při zpracování nahnilých hroznů, sklizených za špatných klimatických podmínek, je nutné předběžné odkalení moštů, aby se oddělily látky pocházející z nahnilých bobulí. Ty obsahují velké množství oxidačních enzymů, které by mohly způsobit hnědnutí mladých vín spolu s obsahem tříslovinných látek. Vína z takových moštů se vyznačují i vysokou potřebou síření. Kvašení moštů probíhá při teplotě max. 20 stupňů. Při vyšší teplotě mohou při bouřlivém kvašení unikat z vína nejjemnější aromatické látky. Tento proces označil Herrmann jako "Aromaverlust". Ztrátám aromatických a buketních látek zabráníme tzv. řízeným kvašením, při kterém se teplota hlídá automaticky a po překročení max. teploty, která činí 17 - 19 stupňů, se kvasící mošty zchlazují.
Víno je nejušlechtilejší nápoj. Je proto nevhodné pít jej ve stoje, "na ex " nebo z lahve, jak se v poslední době stává zvykem. Skleničky na víno vidíte na obrázku. Jejich tvar je ideální pro uchovávání teploty vína, neboť se drží za nožičku (na rozdíl od skleničky na koňak , kterou držíme zespoda v dlani). Víno se vždy servíruje na bílý ubrus a to i v případě, že ho podáváme jen jako ovoce na osvěžení. Hrozny podávané jako ovoce by měly mít jednotlivé kuličky pokud možno co nejdále od sebe, nejlépe aby se vůbec nedotýkaly.
Francouz B. Savarin napsal dílo Fyziologie chuti a stanovil gastronomické pravidlo: K rybě, k bílým masům a k drůbeži patří bílé víno, k tmavým, tučným masům a ke zvěřině patří víno červené. Jednou z předních gastronomických zásad je i kombinace jemného pokrmu a jemného vína, stejně jako těžšího a kořeněného jídla s vínem ohnivým. Při nedodržení tohoto pravidla dochází k porušení chuti jemného a ušlechtilého vína ostrým pokrmem, stejně jako neprospívají jemným pokrmům vína ohnivá. Jídla chuťově výrazná, ostrá, kořeněná vyžadují bílá, suchá silně extraktivní, lépe však červená vína .Podobně však tučné a syté pokrmy potřebují k lepšímu trávení trpčí, silnější červená vína.
Ještě koncem 19. stol.vyjmenovávaly některé nemocenské pokladny druhy vín, která mohou lékaři předepisovat jako lék hrazený pojišťovnou. Sílící protialkoholní hnutí se však na počátku našeho stol. obrátilo zásadně proti všem alkoholickým nápojům, víno nevyjímaje. Přestože se na venkově víno nějaký čas udrželo jako lidový léčebný prostředek, bylo bohužel z lékopisů vytlačeno syntetickými léčivy. Chceme-li užívat víno jako lék, je nutné, abychom znali sami sebe. Nejdůležitější roli hraje hmotnost člověka - pokud osoba vážící 60kg vypije během krátké doby půl litru vína, může se po jedné hodině objevit v krvi 1,2 ( alkoholu. U osoby o hmotnosti 80kg to bude jen 0,8 (. Tyto hodnoty jsou však ovlivněny i dalšími kritérii. Francouzi doporučují jako recept na dlouhověkost skleničku červeného vína denně. Je však důležité, kdy víno pijeme. Nejideálnější dobu je buď dopolední svačina, nebo oběd. Není vhodné pít víno před spaním, neboť v noci dochází k hypoglykémii a současně se uvolňuje velké množství energie, kterou nelze spotřebovat, čímž je namáháno srdce. Zde uvádíme na ukázku příklady účinků vína na zdravotní stav člověka :
V rámci dnešní rubriky uvádíme některé symptomy akutní otravy alkoholem z knihy "Víno a medicína " od Harolda Salfellnera. Se zděšením jsme zjistili, že většina uvedených příznaků je totožná s běžným chováním a vystupováním našeho ministerského předsedy. To nás udivilo, neboť jak známo nepije víno(to už není záležitost vinařství, nýbrž karlovarských bylinkářů). Symptomy otravy alkoholem:
Dnešním číslem uzavíráme rubriku "Okénko pro vinaře ". Jsme si vědomi toho, že šest stručných článků nemůže nikomu poskytnout tolik informací, aby se stal v daném oboru znalcem. Chcete-li se tomuto oboru věnovat i nadále, můžete kontaktovat např. Vinařskou akademii Valtice nebo pana Hynka Vicha, který provádí školení o degustaci vína (za 11500 Kč). Dále Vám doporučujeme časopis Sommelier, z odborné literatury pak Encyklopedii českých a moravských vín od profesora V. Krause, Světovou encyklopedii vín od Stevensona, či Víno a medicína od H. Salfellnera. Rovněž doporučujeme návštěvu a prohlídku některých vinařských oblastí např.: Znovín Znojmo, Žernoseky, Roudnici, Kobylí, nebo Valtice. Máte-li v plánu sami nějaké víno pěstovat a prodávat, prostudujte si řádně zákon o vinohradnictví a vinařství. Naše redakce Vám přeje hodně štěstí a nezapomeňte na slova Hippokratova : " Kdo chce zdraví býti, musí se alespoň jednou v měsíci opíti."
Druhá největší vinařská oblast v ČR má rozlohu 2333 ha vinic. Centrem je město Velké Pavlovice, mezi nejznámější obce v této oblasti patří Kobylí, Velké Bílovice či Kašnice. Díky tomu, že oblast je chráněna před severními větry a je zde dostatek slunečních paprsků, daří se tu i modrým odrůdám, mj. Frankovce či Svatovavřineckému; z těchto dvou odrůd zde byla vyšlechtěna odrůda André. Z bílých odrůd se zde pěstuje Müller - Thurgau, Ryzlink vlašský a Neuburské.
Plochou největší vinařská oblast v ČR se nachází v CHKO Pavlovské vrchy a sousedí s rakouskou vinařskou oblastí Weinviertel. Nejvýznamnějšími centry jsou Mikulov a Valtice s vinařskými muzei. Ve Valticích sídlí od r. 1873 Střední vinařská škola. Na území 31 vinařských obcí, na 2598 ha vinic, pěstuje 2762 pěstitelů zejména bílé odrůdy, např. Veltlínské zelené, typickou rakouskou odrůdu, Müller Thurgau, Neuburské, Sylvánské zelené, Tramín či Chardonnay. Na vápenitých půdách se daří také Ryzlinku vlašskému. Místní šlechtitelskou odrůdou je Pálava, která nese název místní chráněné oblasti.