Dnešní rubrika je věnována především nováčkům v tomto oboru. Rád bych je seznámil se základními údaji o těchto plžích. Hlemýždi patří mezi ulitnaté plže. Jejich útrobní vak je spirálně stočen a je kryt ulitou. Ta je tvořena převážně vápencem. Poskytuje tak hlemýždi ochranu před nepřáteli a před vyschnutím. Hlemýždi se pohybují po svalnaté noze, kterou mohou kdykoliv zatáhnout zpět do ulity. Pohyb jim usnadňuje vrstvička slizu, kterou při lezení vylučují. Živí se převážně rostlinami, ale jsou schopni spořádat prakticky všechno (na pletivo, sklo, beton a kamení dojde až v poslední řadě. Naopak hlína mizí jako první. (pozn. red.) Jsou to hermafrodité (oboj -pohlavní). Mají dva páry zatažitelných tykadel. Kratší pár slouží jako makadla, delší nese oči. Odtud také známé úsloví " Měj oči na stopkách". Vajíčka kladou do hlíny. Mohou se dožít i deseti let.
Je to docela prosté. Důležité je vybrat si pěkné místo, kde má hlemýžď možnost rozběhu. Volný pohyb je pro něj důležitý, proto jej venčíme minimálně jednou do týdne po dobu alespoň 2 hodin. Vzhledem ke své rychlosti Vám pravděpodobně neuteče, ale je třeba hlídat aby hlemýždě něco nesežralo. Myslím že by to byla škoda.
Tato kapitola potěší především ty z Vás, kteří se zajímáte o měkkýše z trochu jiné stránky, než jsme je doposud prezentovali. Možná si chcete založit i sbírku měkkýšů, ale nepotřebujete, aby Vám běhali po bytě. Základem úspěšného sběru je volba vhodného místa, kde je zastoupeno maximum druhů určitého typu. Obecně jsou nejslibnější vápencová a křídová území. Nejlepší dobou pro sběr je vlhké počasí koncem léta a na podzim. Dobrých výsledků lze dosáhnout za deště nebo po bouřkách. Ovšem je pochopitelné, že za takového počasí bude většina lidí doma v teple, než aby se honili za měkkýši. Většina druhů není přes den aktivní ,a tak je nutné hledat pod dřevem, kameny, v hrabance nebo na zemi pod rostlinami. Při této činnosti se neobejdeme bez malých krabiček a lahviček na jednotlivé vzorky. Nezbytnou pomůckou je též zápisník, do kterého zapisujeme podrobné informace o místě sběru. Větší druhy ukládáme do plátěných pytlíků, aby se exempláře nepomačkaly. Přidáváme k nim rostliny, mech nebo zvlhčený papír. Není vhodné je přechovávat v umělohmotných obalech, vhodnější jsou lepenkové krabice. U malých plžů jsou ideální provzdušněné nádoby s vlhkým papírem. Masožravé druhy pochopitelně skladujeme odděleně. V zájmu bezpečnosti práce je netrápíme hladem, jelikož pak bývají značně nepříjemní. Všechny vzorky musíme označit kompletním souborem údajů o uchovávaném druhu a jeho nalezišti. V případě, že tyto údaje máme napsány pouze v katalogu, vystavujeme se tím nebezpečí jeho ztráty a tím znehodnocení celé sbírky. Nejčastěji uchováváme pouze schránky a tento druh sbírek je také nejrozšířenější. Nahé plže skladujeme v denaturovaném alkoholu (asi sedmdesáti procentním). Jelikož takto skladovaní živočichové ztrácejí barvu, je vhodné si ji poznamenat, nebo si obstarat diapozitiv živého exempláře. Sbírku zbytečně nevystavujeme slunečním paprskům - ulity ztrácejí barvu.
Vzhledem k zaměření tohoto čísla se dokončení článku "Sběr a konzervace hlemýžďů" bohužel odkládá. Místo toho se dnes budeme věnovat přípravě pokrmů z populární kuchařky Vaříme s hlemýžděm. Pokrmy upravené z hlemýžďů patří k pokrmům lahůdkovým. Hlemýždí maso má podobnou výživnou hodnotu jako jiné libové maso, je však hůře stravitelné. Na jednu porci je potřeba 4 - 6 hlemýžďů. Hlemýždí maso lze vařit, péci, použít do polévek a do omáček, nebo upravit s nádivkou. Je vhodné i k přípravě salátů. Nejdříve hlemýždě důkladně omyjeme a následně i opláchneme. Potom je vložíme do osolené vařící vody, čímž je usmrtíme, a necháme 10min. vařit. Ještě za horka vyjmeme tělíčko hlemýždě z ulity, měkké vnitřnosti, špičku hlavy a ocásku odkrojíme a vytáhneme střívko. Hlavička bez tělíčka se vyhodí , zatímco tělíčko bez hlavy je určeno k dalšímu zpracování. Očištěnou nohu promneme v dostatečném množství soli, abychom odstranili sliz. Pak je v několikeré vodě vypereme. V případě dalšího využití ulit je třeba je dobře propláchnout pod tekoucí vodou. Pak je dvě hodiny vaříme v silně osolené vodě (1-2 vodu vyměníme ). Po následném opláchnutí necháme odkapat a následně vysušíme.
Přísady: 24 hlemýžďů, 2l hovězího vývaru, trocha ty- miánu, šalvěje, asi 6 dcl oleje a citrónová šťáva; Očištěná tělíčka zalijeme hovězím vývarem a uvaříme do měkka, což trvá 2,5 -3 hodiny. Mezitím vývar okořeníme tymiánem a šalvějí. Uvařené hlemýždě urovnáme na mísu, ještě za tepla je pokapeme olejem a citrónovou šťávou a ozdobíme zelenou petrželí. Uvařené hlemýždě můžeme také nechat ve vývaru vychladnout. Do vyvařených a vysušených ulit nalijeme trochu vývaru, pak do nich zastrčíme vychladlá tělíčka hlemýžďů a otvor uzavřeme petrželovým máslem. Povrch uzávěru posypeme strouhanou houskou a vložíme asi na 10 min. do horké trouby. Aby obsah ulity nevytekl posadíme je do tzv. hlemýždí mísy, eventuelně do kastrolu se solí. Podáváme jako teplý předkrm, mezichod, nebo jako lahůdku. Vhodnou přílohou je bílý chléb, křen, nebo jablečný křen, jemný zeleninový salát apod. Děláno pro 6 osob. Příprava trvá 3-4 hodiny.
V předminulém čísle jsme otiskli příspěvek z populární kuchařky "Vaříme s hlemýžděm ". Ne u všech čtenářů jsme se setkali s pochopením a vyskytlo se i několik protestů. K nim se připojila i organizace založená specializovanými ochránci zvířat Liga na ochranu plžů. Pod tlakem veřejnosti jsme nuceni vysvětlit zde své pohnutky. Čtenáři by měli pochopit, že v rámci šnekologie nemůžeme prezentovat pouze to příjemné, ale je třeba se zmínit i o věcech, které mnozí z Vás označili až za nechutné. S případnými připomínkami se obraťte přímo na naši redakci.