Nejdříve si musíme rozmyslet, zda opravdu chceme zatopit. V případě, že opravdu chceme, můžeme se začít připravovat. Připravíme si dobře nabroušenou sekyru a nyní si musíme uvědomit, kolik dřeva chceme dopravit na naši usedlost. V případě, že chceme větší zásoby, použijeme tzv. kapra. Tuto pilu poznáme podle dlouhého pilového listu (okolo dvou metrů), na koncích jsou rukojeti pro držení pily. Pozor ! S kaprem nemůže řezat jen jeden člověk. Pokud nám stačí pouze menší zásoby, použijeme tzv. obloukovou pilu. Jestliže je to opravdu nutné, může řezat jen jeden člověk. Motorovou pilu používat nebudeme. Buď proto, že na ni nemáme, nebo proto, že nám ji z chaty či chalupy ukradli. Při řezání si můžeme usnadnit práci sekyrou, tudíž na ni nesmíme zapomenout. Když už víme, čím strom uřízneme, je vhodné zauvažovat, jak dřevo dostaneme domů. Možností je spousta. Pro inspiraci alespoň několik příkladů : dřevo odneseme v ruce, nebo na zádech v nůši, můžeme ho odvézt i na saních, dvoukolákem, popřípadě na starém kočárku, nebo si na pomoc přizveme koně a necháme si dřevo odtáhnout. Nyní nám už nic nebrání vyrazit do lesa.
Les máme většinou za rodinným domkem nebo chatou. To však neznamená, že v lese můžeme bez obav kácet stromy. Pozemek může patřit soukromníkovi, obci nebo státu. Státní lesy bývají o něco méně hlídané než obecní. Soukromé naopak bývají hlídané velmi ostře. K soukromému lesu je lépe se s pilou ani nepřibližovat, pokud však není náš. Při výběru stromu k pokácení musíme přihlédnout k mnoha hlediskům :
Nejlepší stromy na řezání jsou soušky a stromy vyvrácené při vichřicích nebo stromy napadnuté nějakou chorobou - u takových stromů bychom za jejich odstranění mohli být i pochváleni. Pokud ovšem není zbytí a musíme uříznout zdravý strom, vybíráme pečlivě a snažíme se napáchat co nejméně škod a to i když jsme dohodnuti s majitelem.
Stromy jsme tedy nařezali a dopravili domů. Stále to však jsou dost velké klády, a proto se dáme do řezání na špalky. Ty se následně pokusíme rozštípat na dřevo na zátop. Prvními zraněními se nenechte odradit. Modřiny se zahojí, useknuté, či uříznuté prsty Vám přišijí tak, že za pár let si už ani nebudete pamatovat, kterýže prst to nahradil špalek. I přihlížející za čas pochopí, že přihlížet při štípání dřeva není nejmoudřejší. Bohužel už bude nejspíš pozdě, protože třísky se z oka celkem špatně dostávají a hlavně si památku na ně nesete celý život. Ale většinou Vám zůstane ještě druhé oko. Poté sesbíráme větší třísky kolem špalku a nakrájíme je podélně na třísky obvodu maximálně velikosti sirky. Poté už jen přijdeme ke kamnům, zapálíme připravený papír, drobné třísky chytnou a můžeme pomalu přidávat větší kousky dřeva. Při rozfoukávání dáváme pozor, aby nám zbloudilá jiskérka nevlétla do vlasů a nevznikla nám tak umělá pleš.
Mnoho zdaru při zatápění přeje rádce "Jak si zachovati zdraví".