Nové tisíciletí přineslo nejen naději v lepší zítřky a nové číslo v letopočtu, ale i nové problémy, které mají za následek zvýšený výskyt sebevražd, např. oproti počátku minulého tisíciletí. Data zpracovaná Českým statistickým úřadem poukazují na sociologům dobře známé skutečnosti, že muži jsou k tomuto jednání 3-4krát náchylnější, naprosto bezkonkurenční metodou je oběšení a nejvhodnějším dnem pondělí. Muži pak pokouší osud nejčastěji v dubnu a květnu, ženy přibližně o měsíc později, ale o to výrazněji nad celoroční průměr. Každý rok takto „vylepší statistiky“ kolem 1600 osob.
Nemám v úmyslu zde vyjmenovávat všechny údaje (ostatně velmi snadno nalezitelné na stránkách ČSÚ), ale spíše se zamyslet nad jejich zdůvodněním. Muži mezi 40. a 55. rokem svého věku se setkávají okolnostmi, které na mužské ego působí velmi neblaze. Mnohdy dochází ke ztrátě zaměstnání, vlasů, zubů a prvním větším zdravotním potížím, se kterými se dosud mladý jura smiřuje dost těžce. Narození vnoučat je jen dalším důkazem stáří hlavy rodiny. U žen je křivka sebevražednosti podstatně plošší, ale jinak vykazuje překvapivě shodné rysy.
Ohledně popularity oběšení lze konstatovat nespornou ekonomičnost tohoto řešení a také určitou ohleduplnost vůči nálezcům, kteří se budou muset s následky sebevrahova jednání vypořádat a uvést prostor do původního stavu. Pro muže je další variantou střelná zbraň, která bývá pořízena za poslední peníze. Nákladnost tohoto způsobu provedení však vylučuje širší vrstvy obyvatelstva. Ženy dávají přednost konzumaci pevných látek. Nechci znevažovat jejich úsilí, ale otrávit se vitamínovými tabletami není tak snadné ( o ceně takového „experimentu“ raději ani neuvažuji).
Když se zaměříme na období, ve kterém sebevražedné tendence rostou, vyjde nám jednoznačně jaro. Otepluje se, podávají se daňová přiznání, projevují se kila nabraná přes zimu a tím i snížená atraktivnost pro druhé pohlaví. U žen se navíc může objevit pocit promarnění času na vyvedení potomstva, případně frustrace z jeho neplánovaného výskytu. Nejméně chuti do umírání mají lidé v zimních měsících, kdy je sebevražednost hluboko pod celoročním průměrem. Dnům v týdnu vévodí jednoznačně pondělí. Po klidném víkendu lidé nastoupí do práce (samo o sobě dosti stresující), v horším případě zjistí, že už není kam nastoupit. Nejnižší sebevražednost je v sobotu, kdy se většina lidí oddává relaxaci po náročném týdnu. Poněkud zvláštním případem jsou dny sváteční. Velikonoce a Vánoce jsou celkem poklidné (Snad proto, že lidé mají možná pocit, že i Bůh má nárok na dovolenou).
Sebevraždy jsou projevem konfliktního prostředí, které nás obklopuje. Je potřeba se s problémy vypořádat jinak a neoddávat se naději, že další pokus bude úspěšnější. Možná to je jednodušší, než čelit událostem, které nám život přináší, ale vždy je čas se s nimi poprat.