Ústava a Listina základních práv a svobod nám dávají možnost dovolat se lecčeho. Co ovšem není výslovně upraveno, je právo na spánek. Nepopírám, že některá jiná práva mohou být důležitější, ale je třeba brát ohled na to, že spánek je zdravý, pro organismus nezbytný a spoluutváří kvalitu našeho života. Pochopitelně že za určitých okolností lze i toto omezit, ale nesmí se tak dít svévolně a bez řádného důvodu. Bohužel má osobní zkušenost je taková, že ranní vstávání, byť zpravidla až kolem 9.hodiny, narušuje můj klidový režim a nutně se odráží ve výsledcích veškeré činnosti. Reakce typu „chodit dříve spát“ a „nemůžu spát celý den“, aniž by byly jakkoli odůvodněny, nepokládám za relevantní. Stát se více či méně zdařile snaží chránit své obyvatele i před jejich „neuváženým jednáním“, ale činnost, která obvykle zabere 1/4 – 1/3 života, nikoho nezajímá. Poslanci a úředníci asi spí dobře.