Žijeme v demokratickém státu. Alespoň nám to neustále někdo namlouvá. Také Evropská unie se holedbá svou demokratickou tradicí. Veřejnost je však klamána. Nejde jen o tzv. „druhořadé občanství“, situace je mnohem horší. Oficiální místa totiž mlží i o porušování základních práv a svobod. Do značné míry je dnešní alarmující stav dán pozitivistickým pojetím právního řádu. Klasické „co je psáno, to je dáno“ bohužel znamená diskriminaci poměrně rozsáhlé skupiny obyvatel, jejichž důstojnost je často beztrestně poškozována.
Základní dokumenty EU ani naše Ústava ani Listina základních práv a svobod příliš nepočítají s tím, že by se na území EU, ba dokonce přímo v ČR, pohyboval i někdo jiný než lidé. Nedokonalost právních předpisů však není nic nového. Jak upozornila již LNOP, např. zákon na ochranu zvířat pro změnu příliš nepočítá s potřebami bezobratlých.
Největším problémem trpaslíků je, že právní řád je nebere na vědomí vůbec a právní teoretici ani praxe se dosud na svém postoji neshodli. V důsledku toho se trpaslíci stávají lacinou a vykořisťovanou pracovní silou a jsou nuceni vyrábět v lepším případě své zpravidla nezdařené napodobeniny pro příhraniční obchůdky. Výjimkou není ani nasazení v textilním průmyslu, kde je velký tlak na snižování nákladů. Paradoxně jen malá část z nich pracuje ve svém původním oboru. Těžařské společnosti je pravděpodobně nepovažují za dostatečně spolehlivé, ovšem jiný přístup k totálně nasazeným asi ani nelze očekávat.
Prvním krokem k vyřešení nezáviděníhodné situace trpaslíků je určení jejich statutu. Ekonomové poukazují na značné náklady, které by vznikly nejen zaměstnavatelům, ale i státu v důsledku zvýšené ochrany trpaslíků. Prosazují proto, a bohužel nejsou sami, aby byli trpaslíci jako další živočišný druh de facto postaveni na úroveň hospodářských zvířat. Tito novodobí otrokáři by se pak spokojili s nařízením EU, které by upravilo vývozní kvóty pro jednotlivé země, podmínky chovu a možnost čerpat dotace z evropských fondů. Nijak se nepozastavují nad tím, že trpaslíci jsou inteligentní bytosti a mají jiné potřeby než dobytek. Situaci nelze odbýt doplněním zákona na ochranu zvířat nebo zákoníku práce. Trpaslíci potřebují komplexní řešení, vyhovující mimo jiné i jejich stylu života.
Možností, jak vyhovět jejich potřebám, je uznání rovnosti s lidmi. Pokud budou mít práva a povinnosti ve stejném rozsahu jako my, přestanou být vykořisťováni a mohou se vrátit zpět pod zem. Těžko lze předpokládat, že by se plně adaptovali na život v naší společnosti, i když o jejich specifických potřebách toho příliš nevíme. Jen velmi kusé informace nám podávají bratři Grimmové a další autoři. Jakýsi ucelený náhled do světa trpaslíků, demografické studie nebo pouhá představa o jejich rodinném životě a rozmnožovacích schopnostech tu chybí. Můžeme tedy jen odhadovat, kolik z nich by se rozhodlo po utrpěných příkořích u nás zůstat a nabídnout své služby ve prospěch společnosti.
Oficiální přítomnost trpaslíků mezi námi by si vynutila určité legislativní změny. Základem je pochopitelně ochrana jejich základních práv a svobod. Novelizací by ale musel projít i občanský a obchodní zákoník, a to minimálně v ustanoveních týkajících se způsobilosti k právním úkonům (s ohledem na pravděpodobně odlišnou dobu dospívání). Na druhou stranu např. obchodování s právnickými osobami založenými trpaslíky by mohlo klidně probíhat podle současných předpisů. Drobnými změnami by pravděpodobně prošel zákoník práce, a to při posuzování pracovněprávní způsobilosti a v úpravě práce pod zemí. Je otázkou zda a jakým způsobem podřídit zákonu o rodině vztahy mezi trpaslíky a jak upravit případná smíšená manželství. Tyto otázky by musela pravděpodobně urychleně řešit legislativní rada, ve které by museli být odpovídajícím způsobem zastoupeni i trpaslíci.
Pro státní rozpočet nejpalčivějším aspektem „legalizace“ trpaslíků by bylo jejich zařazení do systému sociálního zabezpečení. Svou postavou a potřebami spadají do kategorie osob se změněnou pracovní schopností, s čímž je spojeno určité zvýhodnění v rámci pracovního procesu a také nárok na podporu ze strany státu. Těžko říci, kde stát potřebné prostředky ušetří, když už teď mívá problémy s vyplácením důchodů a dávek pro své občany. Poslední otázkou, kterou je třeba vyřešit, je občanství. Mají mít trpaslíci svou státní příslušnost nebo se spokojí s občanstvím státu, kde se narodili. Co volební právo a jejich zastoupení v orgánech veřejné správy? Trpaslíky čeká ještě dlouhá cesta za svobodou a uznáním, ale je nutné na ni vykročit hned a přijmout potřebná opatření.