Víš, Gustave, nikdy jsem Tě nepovažoval za příliš sdílného, v tom jsme si docela podobní, ale Tvůj současný stav ve mně vzbuzuje obavy o Tvé zdraví. Vždy jsem Tě nabádal k výletům do přírody, na vzduch, zatímco Ty jsi raději vysedával v lepším případě v zatuchlé knihovně, v tom horším po putykách. Navíc nevíš, kdy přestat, tropíš výtržnosti a děláš ostudu sobě i mně. Mlčíš. To Ti vždycky šlo. Kdyby ses´alespoň styděl. Opravdu styděl. Tváříš se sice provinile, ale to už na mne dávno neplatí. Myslíš si, že to, co jsi včera provedl kuchaři, napravíš jediným pohledem? Kdyby ses šel alespoň omluvit. Ale k ničemu Tě nenutím. Nechceš se zahazovat se služebnictvem a asi si i o mně a mých kázáních myslíš své, ale někdo jako Ty by mohl projevit více morálních kvalit. Nezapomínej také, že v mém domě jsi stále jen hostem.