František Nekouřil děl u detektivní agentury Walter & Klement už pátým rokem. Ale teprve až v Praze začal dostávat zajímavé případy. K jeho největším úkolům patřilo vypátrat odcizený klavír, což se mu také takřka po půl roce povedlo. Právě se vrátil z dovolené a čekal na nový případ. Přišel sám šéf. "Tak Nekouřile, mám pro Vás práci. Slyšel jste o té loupeži šperků? Paní Braunová na Vás spoléhá!" Nekouřil jen zalapal po dechu. Krádež šperků, psali o tom ve všech novinách a on to má vyšetřit. "Vynasnažím se pane Walter," a v duchu se pomodlil, aby vyšetřování zdárně a rychle probíhalo.
K paní Braunové se dostal krátce před polednem. Ta ho už ve dveřích vítala jako kdyby již nesl ukradené šperky. "Pane Nekouřil, slyšela jsem na Vás od Vašeho ředitele samou chválu. Pan Klement mi vyprávěl, jak brilantně jste vyřešil ten případ s klavírem." Než se Nekouřil nadechl k první otázce, znovu spustila. "Policii i pojišťovně jsem nahlásila, že všechny šperky byly nesmírné ceny, pravdou ale bohužel je, že skutečnou hodnotu, měla jen ta brož," a hned mu ukazovala svojí fotografii v novinách, kde s ní byla vyfotografována. "Tu brož poznáte podle toho, že uprostřed je diamant a nad ním korunka z českých granátů a ze zadní strany je vyryto jmenování Josefině od Albrechta"
František Nekouřil tak po hodině vyptávání, kdy nemusel říct ani slovo, odešel z bytu paní Braunové věda, že tohle bude trhák. Ani policie ani pojišťovna netuší, že jedinou hodnotu má brož od jejího nebožtíka muže. Jak se mu teď hodilo, že zná spoustu pokoutných překupníků, vetešníků i majitelů starožitnictví. Vždyť kolik jich musel zběhat. Za jedním byl dokonce až v Šumperku! První stopu získal od vetešníka, co se specializoval na barové židle. Horká stopa ho během týdne zavedla až do starožitnictví Na Růžku na Malé Straně. Tam pod výhrůžkou, že zveřejní jeho koníček, posílat zamilované dopisy neznámým ženám získal popis lupičů i ukradenou brož, ovšem bez diamantu. Od trafikanta, co má jen jednu nohu, protože po druhé se mu prošel v cirkusu slon a má mimo jiné trafiku hned naproti starožitnictví, zjistil za úplatu 5 korun a výtisku Prager Zeitung, že pravděpodobní pachatelé s sebou nosí akvárium, ale bez rybiček.
Pátrání uvízlo na mrtvém bodě. Nechal informovat paní Braunovou, že brož je na světě, ovšem že po diamantu se stále pátrá. Byl si totiž jist, že znovu by její vodopád slov nejspíš nerozdýchal. Stopa s akváriem sice byla přínosem, ale příliš mu nepomohla. Nekouřilovo intuice mu říkala, že lupiči čekají na nějakou akci, ale nevěděl co to je. Čas kvapem ubíhal a po diamantu i s lupiči, jako by se slehla zem. Rozjel se proto do Vídně, aby zjistil zda diamant již nezískal nějaký zahraniční obchodník, o kterém v Praze neví. Ani ve Vídni příliš neuspěl, šla však kolem něj fáma, že eventuelní kupec objíždí velké sportovní akce.
V pravidelné rubrice Prager Zeitung "Co se děje" se dozvěděl, že už tento týden se konají v Krupce hlemýždí závody a s Evropskou účastí. Neváhal proto a prvním spojem se vydal ku Krupce. V ospalém hornickém městečku nic nenasvědčovalo tomu, že již koncem týdne se zde má odehrát velká sportovní akce. Nicméně ubytoval se v hostinci U Jeronýma a čekal. Již během večera přijely první vozy s majiteli i závodníky. Všichni s sebou nosily akvária bez rybiček, ovšem plná hlemýžďů. Den závodu se neúprosně blížil a on stále neměl kdo má diamant. Nevěda už kudy kam, zamířil Nekouřil na policejní stanici. Cestou si to však rozmyslel a vydal se raději k pořadateli závodů, aby se informoval o možných kupcích diamantu i majitelích.
Od hlavního pořadatele závodů se dozvěděl, že všichni již přihlášení majitelé se ubytovali v hostinci U Jeronýma, nebo v lázních. Předpokládal, že když udělá v hostinci rozruch, zločinci zpanikaří a udělají chybu. Když večer odcházel na pokoj, nebyl v hostinci již nikdo, kdo by nevěděl, že je již jen krůček od toho, aby chytil lupiče šperků. Na druhý den pozoroval jednotlivé majitele i jejich závodníky jak si vedou v přípravných bězích. Vytipovával na koho sedí popisy starožitníka a trafikanta. V odpoledních hodinách pak s vyhlédnutými majiteli pohovořil o jejich závodnících a o sportovním dění vůbec. Večer si byl již takřka jist, kdo ukradl šperky, ale ani když jim prohledal v jejich nepřítomnosti pokoje a u večeře i kapsy, nic nenašel.
V den závodů se Nekouřil přilepil na zloděje. Krátce před obědem odstartoval i běh, kde jim běžel hlemýžď Koh-I-Noor. Nejen k Nekouřilovu překvapení suverénně vyhrál. Po závodu následovala dražba závodníků, při níž se strhla velká bitka právě o Koh-I-Noora mezi knížetem Manfrédem Clary-Aldringenem a neznámým cizincem. Cena se vyšplhala vysoko nad reálnou hodnotu závodníka. Již během velmi nečekaného průběhu dražby zavolal Nekouřil na pomoc místní policisty. Proto když neznámý cizinec za naprosto neuvěřitelnou sumou získal Koh-I-Noora, mohl nechat Nekouřil cizince i zločince zavřít. A když pak navíc z ulity vítěze vyndal hledaný diamant, neměl o gratulace nouzi a mohl pomýšlet na další zvýšení platu.