V březnu tohoto roku se zájem světové speleologické a antropologické veřejnosti obrátil k Ochozu u Brna, respektive k jeskyni nedaleko od něj. Důvodem neobvyklého ruchu byly výsledky práce výzkumného týmu Obnovené Herrmannovy akademie.
Vedle velmi zajímavé sbírky ledových krápníků nás zaujaly zvláštní otvory ve stropě, které měly vesměs kruhový charakter. O jejich existenci patrně věděli všichni předchozí návštěvníci, ale nikdo se neobtěžoval je blíže prozkoumat. Překvapivé je, že o nich není zmínka ani na informační ceduli, která před vchodem do jeskyně zvěstuje její osídlení našimi předchůdci převážně z mladší doby kamenné (cosi to vypovídá o kvalitě zpracování).
Zásadním problémem bylo stanovení, zda se jedná o dutiny vytvořené dávnými obyvateli nebo tu zapracovala příroda. První výsledky nasvědčovaly spíše samovolnému vzniku, který by ostatně v krasové oblasti nebyl žádným překvapením. S ohledem na značnou pravděpodobnost lidského přičinění, některé tvarové zvláštnosti a rozměry dutin jsme ale pokračovali v práci a naše snaha byla korunována úspěchem. U některých z nich se při bližším ohledání podařilo nalézt téměř neznatelné stopy lidské tvořivosti. Jejich mizivá zachovalost byla přičtena na vrub přírodním procesům a nepříliš trvanlivému materiálu. Tento fakt z části vysvětluje i to, že návštěvníci i badatelé (jinak bezpochyby oborově zdatní), se zde spokojili s prostým konstatováním jejich existence a dále se jimi nezabývali.
V případě přírodního původu tohoto jevu bychom tímto zjištěním skončili a mohli se dále zabývat maximálně detaily procesu vzniku. Lidský prvek nás však staví před další a neméně zajímavý problém. Musíme se ptát, proč naši předci tyto dutiny vytvářeli. V tomto bodě se bohužel dostáváme na nejistou půdu teoretických úvah.
Velikost všech otvorů přesahuje jeden metr šířky (jedná se de facto o průměr kruhu) a jejich hloubka se pohybuje do jednoho metru. Rozmístění v jeskyni je vesměs nepravidelné, stopy hrubého opracování byly na většině míst překryty erozivní činností vody. Abychom se lépe vžili do situace dávných obyvatel jeskyně, přestěhoval se výzkumný tým do Moravského krasu a pokračoval v hledání odpovědí. Postupně na základě těchto předpokladů vznikly 2 teorie, přičemž osobně se přikláním spíše k té druhé.
První možností, dle mého názoru však nepříliš pravděpodobnou, je fungování dutin jako odpočívadel, kde se jedinci vyššího vzrůstu mohli bez obav narovnat, aniž by narazili na místy značně snížený profil jeskyně. Nepochybuji sice o nutnosti rovnat si záda (lidstvo se s tím potýká od prvopočátku), avšak proti této domněnce mluví především fakt, že dno jeskyně bylo v době jejího osídlení podstatně níže, takže tyto dutiny se nacházely minimálně ve třímetrové výšce.To funkci odpočívadel pochopitelně značně zpochybňuje.
Druhá teorie, byť má zatím také své nedořešené aspekty, je o poznání věrohodnější. Ne vždy byla potrava volně dostupná (v některých částech světa není dodnes), takže bylo nutné využívat období hojnosti k hromadění zásob. Přestože se nám nepodařilo prokázat existenci jakéhokoliv závěsného systému, předpokládáme, že prostory ve stropu jeskyně sloužily jako skladiště potravin (dobře chráněná před drobnými hlodavci). Výhodou byla i poměrně stálá teplota, ovšem ta je v celé jeskyni. Při umístění zásob nad ohniště se tento způsob uskladnění využíval také jako primitivní udírna (v dutinách se lépe zachytával kouř). Neradi bychom přeceňovali intelektovou vybavenost svých předků, ale možný je i určitý způsob "pěstování" netopýrů. Ti mohli v dutinách alespoň zazimovávat, respektive být tam v období zimního spánku přesazováni jako živé zásoby. Je ovšem pochybné, zda by netopýři byli ochotni sdílet jeskyni s tlupou "pralidí" a nechali se jimi chytat.
Naše práce tímto rozhodně nekončí. Je potřeba pokračovat v odstraňování některých nedostatků uvedených teorií. Rád bych zde také apeloval na své kolegy z OHA, aby se nespokojili s vyvracením předloženého materiálu a dodali logické vysvětlení vlastní provenience.