Výzkumný tým alfa pod vedením HrDr. Lukáše Krause prozkoumal jeskyní komplex Ochoz u Brna. Nálezy jimi objevené vzbudily rozruch u ostatních členů OHA, a proto se na Brněnsko vypravil i výkumný tým HrDr. Milana Mayera pod označením Speleologická Grupa 1. Protože se však závěry o vzniku a účelu otvorů, jak je nabídl tým alfa, nezdály příliš věrohodné, na expedici byli přibrán i odborník z oboru geologie a historie.
Nález kruhových puklin by sám o sobě nebyl velkou zajímavostí, neboť jde evidentně o přírodní jev. V průběhu utváření skal došlo zřejmě k ochlazení některých míst rychleji než ostatních, čímž vznikl prázdný otvor, jakási bublina. Jak byla jeskyně omýlána vodou, došlo k otevření skořápky a bubliny tak vystouply na světlo. Co je však mnohem zajímavější, je opracování puklin. Jak správně určil tým alfa, pochází nejspíše již z mladší doby kamenné. Ovšem úpravy na puklinách bylo nutné provádět ve výšce okolo tří metrů i více. Proč?
Po důkladném prozkoumání většiny otvorů se podařilo zjistit větší opotřebení ve spodní části děr. Samozřejmě voda a čas udělaly své, přesto se dalo odhadnout, že otvory byly kryty jakýmisi poklopy. V tento okamžik se zdálo, že došlo k potvrzení funkce spižíren. Ovšem při prozkoumávání jedné z posledních děr došlo k nečekanému nálezu. Při dokumentování obvodu se po dotyku odloupl kus nánosů. Pod ním se objevil neporušený dřevěný prut, stočený po celém obvodu stěny. Na jeho obvodu bylo patrné, že původně držel další výztuhy. Co však bylo ještě zajímavější, na výstuži byly patrné zbytky popela. To samo o sobě by asi nebylo nic divného, neboť v dřívějších dobách se zde pravěpodobně svítilo převážně loučemi, a tudíž mohlo dojít k ožehnutí. Mnohem více zarážející, bylo ale množství popela. Po bližším zkoumání se ukázalo, že jej obsahoval i odpadnuvší nános. Nečekaný nález posunul směr bádání jiným směrem. Takřka jistě nešlo o spižírny a pravděpodobně ani o udírny (určitě ne v podobě, jak ji prezentoval tým alfa), neboť to by se zde popel nevyskytoval vůbec. Proti mluví i velikost dutin a výška, v jaké se nacházeli.
Účel by snad zůstal skryt i přes tento zásadní objev, kdyby nepomohla náhoda. Zřejmě radostí nad nálezem, možná únavou došlo k pádu jednoho z členů expedice a následně i celého týmu, v důsledku čehož se rozbily obě dvě svítilny. Násedky? Otlučené končetiny a tma. A právě tma se ukázala jako světlo na konci tunelu (v tomto případě jeskyně). Proč? V době, kdy byla jeskyně obývána, sloužily díry nepochybně především jako lampy. Na nalezeném obvodovém prutu byly přidělány úchyty pro louče, popř. jiné zroje světla, jež následně fungovaly jako dnes oblíbené bodovky.
V expedici se vyskytl i názor, že mohlo jít také o dněšními slovy řečeno "diskotékové osvětlení", takové stroboskopy minulosti. Nebylo by to až tak zvláštní. Malby, jež mnozí očekávali spíše, se v této oblasti také nalezly. Otázkou je jaká zněla hudba. Ale to už bohužel čeká na jiné průzkumníky. Oba týmy, alfa? i SG1, splnily své poslání více než úspěšně. Můžeme doufat, že podobné štěstí budeme mít i při rozvíjení odkazu barona Herrmanna.