Drazí přítomní i nepřítomní, Vítám Vás zde jménem nás všech a doufám, že tato přednáška přinese odpovědi na mnohé otázky. Jsem zde, abych Vás informoval o jedné z nejvýznamnějších událostí tohoto století. Mluvím o nálezu, který jsme na jaře loňského roku učinili. Tímto nálezem nemyslím nic jiného, než tzv. Krupskou stopu. Ta nás po tříměsíčním pátrání dovedla až k pozůstalosti génia, z jehož odkazu nyní čerpáme. Ano, jde o barona Antoine Ignáta de Herrmanna.
Při průzkumu půdních prostor morového kostela sv. Anny jsme narazili na zbytky zařízení, jež mohlo (se značnou dávkou fantazie) kdysi židlí. Objevili jsme také pozůstatky jakési laboratoře. Vzorky odebrané z místa činu jsou samozřejmě v depozitáři našeho archivu. Korunu tomu nasadil nález dopisu hraběti Zeppelinovi od dosud neznámého vlastence, podepsaný iniciály AdH. Nyní již samozřejmě víme, o koho se jedná. Naštěstí pro nás i pro lidstvo se zachoval název vísky, ze které Mistr pohled poslal.
Posledních 7 písmen názvu bylo nečitelných, setřel je zub času, ale první písmeno E nám jasně určilo směr dalšího pátrání. Trvalo nám téměř dva měsíce, než jsme rozluštili, co první písmeno „E“ znamená. Encovany. Již název této malebné vesničky naznačuje Mistrův vkus. Koncem června jsme se tam konečně vypravili. Dva členové naší expedice se nešťastným řízením osudu opozdili a náš dopravní prostředek tj. autobus jim ujel takřka před nosem. Tím začal sled událostí a náhod, které nás měly provázet až do našeho návratu. Cesta na místo určení probíhala celkem bez problémů. V autobusu jsme si snadno uhájili místo k stání. Po příjezdu do Litoměřic jsme se nejprve zorientovali. A pak jsme vyrazili na malou procházku za krásami města.
Po náležitém občerstvení jsme plni optimizmu vydali na cestu. Čekalo nás 9km slalomu mezi auty. Přibližně po 2km jsme ve snaze zkrátit si cestu přes pole, odbočili ze silnice a překročili trať. Po bližším ohledání terénu jsme seznali, že tudy cesta zcela určitě nevede. Během přesunu zpět na silnici jsme byli téměř smeteni bezohledným rychlíkem se značkou na boku 813. A to jsme přecházeli na zelenou až na to, že jsme byli nuceni projít asi 100m oblakem výfukových plynů., se na tomto úseku nic zvláštního nestalo. Po silnici jsem pokračovali dále až do Třeboutic. Zde jsme v pokoji spočinuli na místní zastávce ČSAD. Do cíle nám zbývalo údajně ještě 5km. Po 3km jsme v Křešicích odbočili. Blížili jsme se k cíli úměrně tomu se zlepšovala naše nálada. Já od přírody pesimista, jsem v dobrém rozmaru začal rozvíjet nejrůznější katastrofické scénáře. Většinou se týkali znemožnění vstupu a do objektu, či jeho naprosté zdevastovanosti. Obě alternativy se málem vyplnili. Konečně jsme dorazili do Encovan.
Podle našich údajů se Herrmann usadil na zdejším zámku. Ten jsme našli snadno. Zámek sám, obrovská zchátralá budova , je dominantou celé vesnice. Zámecká vrata byla samozřejmě zamčená. Situace začala vypadat beznadějně. Ve snaze dostat se dovnitř, jali jsme se hledat správce objektu. Než jsme ho našli, museli jsme se zeptat na několika místech. Posílali nás od čerta k ďáblu. Když jsme se k němu dostali, byli jsme ke svému úžasu informováni, že zámek patří zahraniční firmě pochybné pověsti a že se dovnitř nesmí.
Byli jsme znechuceni a naše pocity byli více než smíšené. Naštěstí byl správce dojat naším zájmem o zámek a cestovními útrapami a my sami jsme budili dojem solidních badatelů. Po několika minutách hovoru, nám ukázal díru v mříži. Pustili jsme se do pátrání. Vzhledem k tomu, že jsme nebyli vybaveni na potápění, nebyli jsme schopni prozkoumat asi nejzajímavější část zámku, podzemní prostory. Hádejte, co jsme našli…. Ano, nenašli jsme nic. Ale zhola nic. Vše nasvědčovalo, o tom, že Herrmann zde vůbec nepůsobil. Naštěstí jsme se nenechali zmást dokonale provedenou kamufláží. Není to poprvé, co přicházíme pozdě.vzhledem k tomu, že se již připozdívalo, ukončili jsme pátrání a vydali se na autobus, očekávaje záchranu před blížící se bouřkou. Zmokli jsme dokonale, lae jít celou trasu zpět pěšmo, pravděpodobně nedojdeme. I příroda nám dala najevo, že jsme nezvanými hosty.
Pátrání nevzdáváme, neboť další indicie ukazují na spojitost mezi Herrmannnem a Encovany. Věříme, že skutečný obraz Misra, teprve čeká na své objevitele, na nás.