OHA má od svého vzniku v evidenci 4 přednáškové "turné". To první byla úplně první veřejná akce uskutečněná ještě v původním složení 2 členů. Martin Holík a Lukáš Kraus uspořádali na podzim roku 1998 na BGB sérii přednášek. …
Bohužel již na první přednášku přišel velmi malý počet posluchačů. Celkový počet lidí v sále nepřesáhl 5 lidí a to včetně přenášejících. Průměrně navštěvovalo na BGB asi 4-5 posluchačů. Ještě dnes si klademe otázku proč? V čem byl zakopán pes? Oficiální verze mluví o špatném posluchačstvu, ale podívejme se na otázku vzpříma. Co bylo špatně? Fakta mluví jasnou řečí. Malá informovanost publika, špatný čas konání přednášek, neprofesionální přístup, malá obměna témat, nenalezení správné vlny posluchačů (zájmy, specializace). Bývalí potenciální posluchači by asi přidali hloupá témata. Vinu určitě nenesou jen přednášející, neboť pro ty co měli zájem, přednášky působily kladně a to nejen ve směru zábavním, ale i kulturním a vzdělávacím. Uspořádáno bylo 3-7 referátů z nichž několik fakticky neproběhlo, protože v síni nebylo nikoho, kdož by naslouchal.
Přestože shrnutí první série přednášek je hodnoceno převážně záporně došlo na jednom z posledních čtení k první volbě prezidenta OHA. Přítomni byli Kraus Lukáš, Holík Martin, Špulák Karel, Mayer Milan. Tajným hlasováním byl zvolen Lukáš Kraus poměrem hlasů 2:1. Kromě nového prezidenta OHA se podařilo získat nového člena, byl jím Milan Mayer. Díky svým schopnostem a zkušenostem se jal vedení technického úseku, za jehož vedení byl oceněn neoficiálním čestným doktorátem OHA.
Necelého půl roku po neúspěchu na BGB se přesunula pozornost na SPŠ Teplice. Ani zde nebylo lehké získat příznivce ochotné naslouchat přednáškám. Povedlo se však zajistit zájem technicky zaměřenými přednáškami, které se střídali s humanitně zaměřenými na Herrmanna a OHA. K dispozici je kompletní výpis přednášek i posluchačů, proto se nebudeme tímto tématem podrobněji zabývat.
Ale ani na SPŠ nešlo všechno právě lehce. První posluchači přišli spíše omylem, nebo z nedostatku zábavy ve volném čase. Ani profesionální provedení nebylo právě špičkové, prakticky každé setkání mělo počáteční časovou prodlevu, zejména pak, při dojíždění přednášejících z Krupky. Přesto pravidelná setkání sklízela úspěch a velké míře se zasloužila o další rozvoj OHA. K většímu počtu posluchačstva dopomohl i lyžařský kurz, jenž bude blíže rozebrán v další kapitole. V období mezi 12.1.99 - 27.4.99 se povedlo uspořádat 15 přednášek. O podobný úspěch se pokoušel zejména Milan Mayer na SPŠ i v období od 10.6.99 do konce roku. Nicméně k obnově přednášek již nedošlo. Bylo provedeno několik pokusů k zahájení nového ročníku. Zůstali nám z tohoto období pozvánky, výhružné letáky, nabuzující prospekty, bohužel nepovedlo se. Byly provedeny 2 přednášky, na které se nikdo nedostavil a tudíž došlo k úplnému uzavření přednáškového cyklu na SPŠ.
V období přednášek spravovala OHA i nástěnku, na níž se bylo možné pravidelně dočíst o aktualitách v OHA, o posledních přednáškách, byly doplněny i nezbytné obrázky. Nástěnka se mnohokrát stala terčem "vtipných" útoků pubertálně nevyspělých jedinců, jejichž jedinou snahou bylo ničit práci druhých. Několikrát došlo k přešpendlíkování názvu Obnovená Herrmannova akademie na jiné "zajímavější nadpisy". Došlo však i k několika ztrátám, k nimž se řadí několik zajímavějších obrázků z leteckých přednášek a zejména pak ztráty a poničení vystavených šišoidků. Přesto nástěnka splnila svůj účel a důstojně reprezentovala snahy OHA rozšíření jejího pole působnosti.
Po éře plných sálů přišla éra Herrmannových listů, jež svým způsobem nahrazovaly přednášky.
Mezi výjimečné přednášky patří z BGB Herrmannův životopis a z SPŠ Herrmann a lyžování. Zvláštní jsou především počtem posluchačů, neboť šlo u BGB o pětinásobek obvyklých posluchačů, u SPŠ šlo pouze o trojnásobek. Výjimečné jsou i proto, že patřili k prvním přednáškám a právě proto mnohé napověděli o budoucím úspěchu, či neúspěchu. Ještě jednou zajímavostí se obě přednášky mohou pochlubit a to, že nebyly pronášeny na klasických referátech. Životopis byl pronášen v rámci výuky českého jazyka, lyžování potom na lyžařském kurzu.
Na BGB byl zájem o souhrn Herrmannova života nevalný, stejně jako další přednášky. K umocnění krize z tohoto období se nedochovali ani žádné písemné záznamy, a proto podrobnosti o této, i dalších přednáškách na BGB, jsou spíše sporadické a jejich prohloubení se pohybuje spíše v rovině snů.
S přicházející zimou roku 1998 se začal Milan Mayer shánět po informacích vedoucích ke zjištění Herrmannova vztahu k zimě. Zanedlouho se mu podařilo sehnat několik zajímavých údajů souvisejících se sněhem a lyžemi klíčovými slovy se stal smyk a sýrové lyže. Přednáška byla připravena s příkladnou pečlivostí a k úplné dokonalosti chyběly jen zrekonstruované sýrové lyže. Nyní už zbývalo najít vhodnou příležitost pro přednesení referátu. Ta se našla již následujícího roku na lyžařském kurzu.
Kurz plynul a z nesjezdařů se stávali sjezdaři a sjezdaři si z ostatních dělali dobrý den. Na rozlučkovém večírku došlo i na přednášku o Herrmannovy a lyžích. Nejprve bylo samozřejmě nutné spravit obecenstvo o tom, kdo to byl Herrmann. Úvod do jeho života většinu diváků zaujal. Když bylo možné přejít k historii lyží, probudil se i zbytek. K dalšímu posunu děje mohlo dojít jedině po odsunutí Herrmanna do Čech a jeho po jeho usazení v Krupce. Pak již bylo možné uzavřít kapitolu podrobnostmi o smyku, jeho popisem a nevýhodách. Celé fórum netrvalo déle než 25 minut, ale v kuloárech se o něm mluvilo jako o výjimečném programu. Dlouhodobý dopad však měl obrovské následky. Díky velkému počtu převážně nových posluchačů a kladné přijetí přednášky způsobylo rozšíření posluchačů o 50 - 70% stávajícího stavu. K samotné přednášce asi tolik. Šlo o první předstoupení p.Mayera před malý dal, proto jeho nervozita byla viditelně značná. I přes pokusy o rozmluvení se nepovedlo překlenout zadrhávání, koktání a ee-pomlky, nicméně s plynoucím časem docházelo k mírné stabilizaci, bohužel na úkor zrychlení a horší výslovnosti již tak neslavné, na což doplácela především zřetelnost textu.
Herrmann a lyže byla přednáška, jež katapultovala OHA v pomyslném žebříčku o stupínek výš, co se popularity i úspěchu, zajímavosti týče. Podobných přednášek by bylo hezké mít více. Snad v budoucnu….
Posledním prozatím konaným přednáškovým fórem byl kongres OHA. Jeho uspořádání spadá pod rok 2000. Šlo o poslední a prozatím jedinou akci tohoto typu. Umístění nebylo náhodné a volba modrého salónku v areálu kolosea byla tou nejlepší možnou volbou.
Co to vlastně byl kongres? Spojení několika přednášek, prokládaných inscenacemi a recepcí. To vše mělo přesný harmonogram s celkovou dobou trvání 100 - 120 minut. Na programu byla cesta Herrmanna do Turecka a s ní přednáška o 30-ti kolu a objevitelská cesta do Bhág s rybofonem a dromedárem. Akce byla připravována s nesmírnou pečlivostí a citem pro detail. Už asi 3 měsíce před akcí byly projednány většiny podrobností k akci a začalo se zkoušet. Takřka vše bylo připraveno, byly vytištěny pozvánky, ale …. Obava z nedokonalého připravení akce, odsunula kongres o 14 dní, následné onemocnění jednoho z přednášejících o další dva týdny. Ani po měsíci se zasedání nekonalo. Obavy o nedokonalost způsobyly další odklady a nakonec úplné zrušení.
Byl strach z neúspěchu oprávněný? Ano, i ne. Vzhledem k tomu, že se počítalo nejméně s 15 osobami a rozsah akce přesahoval dosavadní zkušenosti, měly obavy oprávněný podklad. Na druhou stranu, přípravy naznačovaly schopnost zvládnout vše ne-li na výbornou, pak alespoň dobře. Pro mluví i připravené, vyrobené, rekonstruované předměty. Další otázkou je jaký mělo neuskutečnění kongresu dopad? Fatální. Došlo k úplnému přerušení přednášek v jakékoli podobě. Značně se zpomalila slibně se vyvíjející činnost rekonstrukce Herrmannova díla. Každé další akce jsou tímto neúspěchem poznamenány a nové pokusy alespoň o mini-kongres narážejí na problémy neuskutečnění.
Neuspořádání kongresu v roce 2000 bylo nešťastným omylem, jenž se bude jen těžko napravovat, neboť přerušení přednášek na 3 roky musí zanechat následky, nejen na přípravě a podání textu, ale i na posluchačském publiku a přednášecí rutinou. Doufejme v lepší zítřky, protože poznámky a výrobky ke kongresu přežily a čekají jen na přednesení.
Podzim 1998 byl výjimečný nejen vznikem akademie a prvními přednáškami, ale i získáním 1.externího spolupracovníka vůbec. Na pořadu přednášek byla Atlantida 1900 a hledání bájného ostrova bylo výzvou. Herrmann to dokázal. Ovšm jak?! Z dochovaných pramenů a později i ze zbytku denníku se dozvídáme o tom, že k Atlantidě se snesl k ponorce skládající se z několika sudů. Na technickém úseku pak bylo, aby připravilo přibližný náčrt ponorky, neboť ten měl dokreslovat přednášku.
Vzhledem k nedostatečným znalostem z oblasti vodního prostředí od lodí, ponorkami konče, byl požádán o odborný názor dřívější modelář a budoucí technik P. Chmel. Ten po přeskoumání základních parametrů upřesnil pracovníkovi tu Mayerovi jeho představy do reálnější podoby. Takto vznikl první pracovní kontakt, který později přešel ve spolupořádání přednášek OHA a přispíváním do Herrmannových listů. I díky panu Chmelovi se na SPŠ Teplice povedlo ustálit na jedné přednášce týdně, když svojí schopností zaujmout přilákal technicky založené posluchačstvo, jež zajímala problematika létaní, jíž se věnoval. Z externího spolupracovníka se během let vypracoval na zatím nejvážnějšího aspiranta na členství v OHA.