Již několik měsíců Evropu děsí tzv. „nemoc šílených krav” (BSE). “Šílené” však nemusejí být jenom krávy, a tak i u člověka má tato choroba těžký průběh a je životu nebezpečná. Přestože byl boj s touto chorobou stále v plném proudu, objevila se ve Velké Británii poněkud neplánovaně také slintavka a kulhavka. Dosud není známo, odkud a jakým způsobem přicestovala, protože obvykle se tato putovní a vysoce nakažlivá nemoc vyskytuje v rozvojových zemích. Na rozdíl od BSE se sice šíří i vzduchem, ale má i svou kladnou stránku – člověk by ji měl přežít bez větších problémů. To ale není nic platné zemědělcům, jejichž stáda jsou po tisících vybíjena.
Spolu s lavinovitým šířením choroby se začala zostřovat také bezpečnostní opatření na kontinentě. Zoufalí zemědělci začali hledat příčinu nákazy na vlastní pěst a narazili na hlemýždě. Následovala vlna demonstrací s protihlemýždím zaměřením. Umírněnější požadovali „pouze“ vyhoštění všech hlemýžďů, radikálové by neváhali je postřílet. Obvinění z šíření nákazy je naprosto absurdní, přestože vykazují zjevné příznaky choroby. Nehledě k tomu, že epidemie propukla v zimních měsících, kdy všichni slušní jednonožci spí. Také díky tomu nebyl žádný zraněn. Spíše než demonstrace by propagátorům mezidruhového rasismu prospělo, kdyby se s příznaky naučili žít tak jako hlemýždi. putovní a vysoce nakažlivá nemoc vyskytuje v rozvojových zemích. Na rozdíl od BSE se sice šíří i vzduchem, ale má i svou kladnou stránku – člověk by ji měl přežít bez větších problémů. To ale není nic platné zemědělcům, jejichž stáda jsou vybíjena.
Demonstranty policie zčásti rozehnala, zčásti rozvezla na stanice. V souvislosti s těmito incidenty vydala Liga na ochranu plžů rezoluci, v níž požaduje zostřená bezpečnostní opatření pro případ dalších akcí. S blížícím se jarem totiž stoupá riziko napadení plžů. LNOP zatím nevyloučila ani možnost jejich nákazy zmutovanou formou choroby. Asociace francouzských pěstitelů hlemýžďů se k problému odmítla jakkoli vyjádřit (pravděpodobně z politických důvodů). V Čechách se dosud neobjevila ani BSE, ani slintavka. Je otázkou, zda bezpečnostní opatření budou natolik účinná, aby to tak zůstalo i nadále.
16.1.2001na zem vrátila čínská raketa Šeng – čou II., která během svého týdenního pobytu ve vesmíru 18 krát obletěla Zemi. Přestože úřady tvrdí, že šlo o nepilotovaný let, doneslo se nám, že na palubě bylo, vedle několika druhů výzkumné zvěře, i několik hlemýžďů. Jelikož celý program spadá pod přísné utajení, nepodařilo se nám zjistit ani jména utajovaných hrdinů. Čína sice intenzivně připravuje let s lidskou posádkou, avšak i tento let nám potvrdil naše domněnky, že k lidské posádce přibude i posádka jednonohá. Do budoucna se počítá s využitím hlemýžďů i při meziplanetárních letech.
Bohužel nemůžeme nepoznamenat, že expedice proběhla bez našeho vědomí a souhlasu. Je sice chvályhodné, že se hlemýžďům konečně dostává zasloužené pozornosti, avšak s tímto postupem nemůžeme souhlasit. Doufáme, že se tento incident nebude opakovat a že nebudeme donuceni k protestním akcím před čínskou ambasádou. Protest vznesla i Liga na ochranu plžů, která aktivity Číňanů neustále sleduje. LNOP upozornila, že existují reálné obavy o zdraví a bezpečnost hlemýždí posádky.
11.dubna opět začal hon na hlemýždě, jejichž populace je každý rok bezohledně decimována. Letošní ceny byly výsměchem tisícům padlých ( pouhých 14 Kč za kilogram). Je odsouzeníhodné a varující, že se stále najde dost lidí, kteří neváhají pro tuto směšnou částku obětovat životy 60-70 nevinných tvorů. Jejich bezcharakternost jde dokonce tak daleko, že se pak vydělanými penězi chlubí, jako by vyvražďování plžů bylo nějakou zásluhou. Liga na ochranu plžů jako jediná upozornila na tuto problematiku a proti sběru protestovala. Takzvaní "ochránci" zvířat vůbec nereagovali, což je velmi zarážející. Svůj podíl viny má i stát, jelikož zákon na ochranu zvířat pamatuje pouze na obratlovce (pochopitelně s výjimkou hlodavců a jiných škůdců). Tento nedostatek však není chybou hlemýžďů, ale legislativy. Proč by tedy kvůli tomu měly statisíce hlemýžďů umírat v nelidských podmínkách? Každá slepice má nárok na určité minimum životního prostoru, aby nebyla ve stresu. Proč jsou tedy hlemýždi házeni do kbelíků, kde slabší jedinci bez pomoci hynou? Opuštěný pes vzbudí soucit snad u každého, zatímco každoroční masakry bezbranných jednonožců s nikým ani nehnou! Snad proto, že jim chybí pár kostí?
LLNOP v zásadě neodmítá konzumaci hlemýžďů (ostatně jsou, stejně jako jiní živočichové, součástí potravního řetězce), avšak nemůže tolerovat utrpení, jemuž jsou před smrtí vystaveni. Zdaleka nejpřijatelnější formu produkce hlemýždího masa představují hlemýždí farmy, kde je jim poskytnuta alespoň základní péče. Systém sběren je zkrátka neomluvitelný. Jak je možné, že ještě ve 3. tisíciletí je jeden živočišný druh vystaven perzekuci takového rozsahu? Není načase začít se chovat jako lidé? Zvláště když drzost překupníků vzrostla natolik, že sběr prezentují téměř jako ochranářskou akci a maskují se pravidly " správného " sběru? Lidé by si měli konečně uvědomit, že dobrý hlemýžď není jen mrtvý hlemýžď a že peníze nejsou to jediné, na čem záleží.
Ligu na ochranu plžů i během podzimu zaměstnávaly excesy některých našich spoluobčanů, na které životem doplácejí nevinní ulitnatci. Bohužel není nic zvláštního, když je pro pobavení stejně postižených jedinců vyhrabávají ze země, dupou jim po nohách (často i po ulitě), případně si s nimi házejí. Tyto projevy mezidruhové nesnášenlivosti (která by měla být trestná) nijak nevybočují z určitého normálu. Je ovšem na pováženou, že se stále častěji objevuje i vyložený sadismus. Jsou mezi námi "palidé", kteří za zpěvu známé písničky "Šnečku, šnečku, vystrč růžky" lákají důvěřivé hlemýždě z ulit a pak se jim je pokoušejí ustřihnout !! Je velmi nepravděpodobné, že by pachatelé těchto zvěrstev souhlasili s podobnými pokusy na své osobě, ale to je zjevně příliš nezajímá.
Svůj podíl viny nese i stát, který větší zvířata zcela evidentně zvýhodňuje (výstražné značky u silnic). Také tzv. Liga na ochranu zvířat se chová přinejmenším laxně a celý problém banalizuje. LNOP se dodnes nepodařilo získat od těchto samozvaných ochránců jediné rozumné prohlášení, které by nešťastným ulitnatcům dávalo určitou naději na zlepšení situace. Není na čase, aby se demokracie prosadila i mezi zvířaty? Komu by uškodily značky typu "Dej přednost plžům", rozšířené hlemýždí stezky, případně chráněné lokality ve stylu rezervací ? Stejně tak je potřeba apelovat na kolemjdoucí chodce, aby zbloudilé plže odklízeli stranou nebezpečného provozu. Proč by právě hlemýždi měli být bez milosti zašlapáváni a přejížděni při každém pokusu o překonání vozovky ? Problém s přesunem je (to uznává i LNOP) např. s plzáky, kteří jsou těžko uchopitelní. Ale proč hlemýždi?
Stojíme před nesnadným úkolem zajistit plžům stejná práva, jaká mají ostatní "státem uznávaná" zvířata, a doufáme, že se nám to v novém tisíciletí skutečně podaří a překonáme tak zastaralé předsudky, které hlemýždě nesmyslně degradují.
Již během závodů někteří nespokojenci, především majitelé neúspěšných závodníků, obviňovali pořadatele mimo jiné z falšování výsledků závodů, nadržování a dokonce z dopingu. Přestože se jedná pouze o jednotlivce, kteří reptali v davu spokojených diváků, je OHA nucena chránit svou čest, a předejít tak případným spekulacím v médiích.
Údajná úmyslná pochybení jsou pouhou smyšlenkou zakomplexovaných jedinců, kteří psychicky nezvládají porážku. Jak mohou ostatní diváci potvrdit, pořadatelé, zavaleni prací, se nedopustili žádného, ať už úmyslného nebo nechtěného, narušení regulérnosti závodů.
Po prohlídce startovní listiny vyznívá poměrně naplano i nařčení z dopování závodníků. Zatímco totiž hlemýždi externích majitelů obsadili slušné pozice, loňský vítěz , Carlos XVII., se musel podělit o 9. příčku. Budiž mu omluvou jeho neradostný zdravotní stav, neboť do poslední chvíle nebylo jisté, zda nastoupí. Přitom komu jinému by měli pořadatelé více přát vítězství než miláčkovi OHA a poslednímu Schneckendorfovi? Nebyl by snad právě on tím, kdo by měl těžit z případných podvodů? Samozřejmě, ale k ničemu takovému nedošlo! Stejně tak nelze mluvit o úmyslném výkrmu a o snižování pohyblivosti závodníků.
Na závěr žádáme případné nespokojence, aby své výhrady vůči organizaci závodů sdělili pořadatelům, případně redaktorům Herrmannových listů, v opačném případě aby na závody nechodili a nerušili tak jejich průběh.
Tím bylo asi řečeno vše, co řečeno býti mělo.