Lord Henry Rosewine vyšel z domu, následován psem Herkulem. Venku už čekali jeho přátelé, Arthur Cupsley a Stanko Karadžić, aby společně vyrazili na lov. V poslední době bylo v okolí hodně vysoké, proto pozval lord Rosewine dva nejlepší přátele, aby si společně zastřelili pár jelenů. Šli pěšky, každý měl na rameni brokovnici. Už na hranici lesa začal být Herkules neklidný, pobíhal jako šílený. Rosewine se s přáteli domluvil, že se rozdělí a každý půjde jedním směrem. Herkula si s sebou vzal Cupsley. Lord Rosewine po chvíli osaměl, a tak rozhodl, že si vydechne. Znal tu každý kout, byl zde jako doma. Mohl se tedy po chvíli odpočinku vydat hlouběji do lesa. Za chvíli spatřil mezi větvemi Arthura s Herkulem. Chtěl na ně zavolat, ale kupodivu ze sebe vydal jen jakýsi divný zvuk, podobný troubení. Cupsley se otočil směrem k Rosewinovi a namířil pušku. Lord Rosewine vytřeštil oči a chtěl utéct, ale nemohl ovládat tělo. S hrůzou zjistil, že má čtyři nohy. I hlava byla jaksi těžší. Než se mohl vzpamatovat, vyšla z Cupsleyho pušky rána. Rosewine se složil v hrozných bolestech do mechu. A Herkules, ten věrný pes, k němu přiběhl a začal ho kousat a trhat. Za chvíli přišli Cupsley i Karadžić. "Kde je asi Henry?" zeptal se Karadžić Cupsleye.
Lord Rosewine pochopil, že se proměnil v jelena a jeho přítel ho střelil, aniž by ho poznal. Nepoznal ho ani Stanko. "Snad trefí domů sám," řekl Cupsley a spolu s Karadžićem chytil Rosewina za nohy a vlekl ho směrem k domu. Pro novopečeného jelena to byla šílená bolest. Trocha úlevy přišla až v kuchyni, když ho hodili do kouta a nechali ležet. Vtom Rosewine spatřil svého francouzského kuchaře Gastona, jak nese sadu nožů. Za pomoci Cupsleye a služebné začal Gaston svého pána stahovat z kůže. Potom mu uřízli hlavu. Lord Rosewine ale pořád vnímal, i když už neviděl. Pochopil, že ho právě porcují. Pak se začal topit a dusit. Navíc všechno nepředstavitelně pálilo. Pekl se v troubě, ve vařící zálivce. Po dvou hodinách mučení, když už Rosewine necítil tělo ani nohy (ostatně ani jedno už neměl), skončil na talíři. Bez hlavy nic neviděl, ale cítil kolem sebe nějakou zeleninu a omáčku, nebo něco takového. Šílená bolest neustávala. Už ho položili na stůl. "Škoda, že tu není Henry. Pochutnal by si," konstatoval Stanko Karadžić. "Idiote," pomyslel si lord Rosewine. Teď někde poblíž ucítil červené víno Chateau Lafite-Rothschild. To byla Arthurova oblíbená značka. Poté přišlo bodnutí vidličkou. Opět šílená bolest a křeče. Jak dlouho to ještě potrvá…?