Sigmund Rakvadze začal být netrpělivý. Původně byl hospitalizován skrze naražený palec a za 3 měsíce svého pobytu v jerevanské nemocnici absolvoval již 8 operací. Na podmínky si však nemohl stěžovat - personál byl ochotný, strava chutná a vydatná. Jen vycházky byly omezeny na oddělení, v němž byl ubytován a které od zbytku nemocnice odděloval vodní příkop a ostnatý drát. Tato bezpečnostní opatření měla zajišťovat ochranu pacientů před návštěvami z jiných oddělení. Dosud vše snášel s klidem, ale když nechtěně vyslechl rozhovor dvou veteránů, kteří zde byli již 10 měsíců, leccos dostávalo nový smysl. Kupříkladu výtečná strava nebyla dobrou vizitkou kliniky, neboť na jiných odděleních se objevil i hladomor. Smysl dostávala i občasná zmizení veteránů, kteří údajně ukončili léčbu a byli propuštěni. S hrůzou si uvědomil, že častá vyšetření a operace bez příčiny jsou, stejně jako výkrm, také součástí plánu. Aniž by měl jakékoli obtíže, prodělal zánět jater, žaludeční vředy a bylo mu vyoperováno slepé střevo a žlučník. A minulý týden absolvoval předoperační vyšetření kvůli tuberkulóze. Rozhodl se nedat zbytek svých orgánů lacino a pokusit se o útěk.