Alfréd Témešváry, povoláním houslista místního orchestru, se ráno probudil s pocitem, že není něco v pořádku. Tento pocit ještě zesílil, když si uvědomil, že k němu z ulice nedoléhá obvyklý ruch. Nebyl žádný svátek, a tak to bylo nanejvýše podivné. Zavolal na služebnou, ale ..... Ke svému zděšení zjistil, že ze sebe nevydal ani hlásku. Vrhl se ke zvonku, aby se pozornosti domohl jinak. Než jej však stihl použít, zpozoroval, že zcela neslyšně vstoupila služebná. Uvědomil si, že úplně ohluchl. To znamenalo definitivní konec jeho kariéry a všeho, pro co žil. Život pro něj ztratil smysl. Beze slova ukázal na dveře a poslal služebnou pryč. Poslechla, přestože jeho sinalý obličej vypadal ještě mrtvolněji než obvykle. Když se za ní zavřely dveře, sáhl pod polštář a se zalíbením si prohlížel revolver, kterým po večerech s oblibou střílel šváby a jinou havěť, se kterou byl nucen sdílet svůj pokoj. Téměř nebyl při smyslech, když se rozhodl ‚pročistit' si hlavu kulkou. Poslední, co si uvědomil, byl zvuk jakoby vzdáleného výstřelu.