Pršelo. Bylo ráno. Šel domů. Dusil se. Hrůza. Děs. Nemohl. A Ervín? Ten teprve ne. Křeče. Hlad. Mokro. A ta mrtvola? To už ho nemohlo rozházet. Ani Melánii. A ten četník, proboha, ten četník!….Nedávalo to smysl. Bolest. Strach. A úzkost. Nemluvě o pocitu viny. Kdo by tohle vydržel? Nikdo. Ani on. Ani ona. Ani Ervín. Snad ani četník, těžko říct. K nevíře…..Ten Doubek. Ten hlupák! Stejně za to mohl on. Ano, on. Jedině on.