Herrmann - život a dílo

Český spisovatel, dramatik, hudební skladatel, objevitel a vynálezce, narozený pravděpodobně ve dnech 3. 5., 8. 5., 3. 6. a 8. 6. 1840 ve vlaku na německo-francouzských hranicích. Jeho matka byla Češka z dobré rodiny a otec francouzský nižší šlechtic. Herrmann měl tedy takřka ideální podmínky ke zdárnému rozvoji svých neuvěřitelných schopností. Vyrůstal v idylickém prostředí malého zámečku a přilehlých vinic. Oproti jiným géniům měl zpočátku výhodu relativně šťastného a poklidného dětství a solidního finančního zázemí. I přes tyto výhody měl velmi dramatický život a brzy po své smrti byl téměř všemi zapomenut. Toto zapomnění trvalo přibližně 77 let, 3 měsíce a 21 den.

Na zámečku měl dostatek času k realizaci svých nejodvážnějších plánů. Již od útlého věku se zajímal o vinařství a lov divoké zvěře. Později se proslavil svými pokusy o drezůru hlemýžďů. Tato vášeň ho sice proslavila, ale zůstala okolím naprosto nepochopena.Velmi blízké mu byly i želvy.

V deseti letech odjíždí s rodiči do Španělska ke známým. Domů se vrací až za měsíc a s sebou si přiváží svého prvního zvířecího miláčka. Je jím hlemýžď Gustav. S ním pak tráví většinu času, až do Gustavovi tragické smrti. Předpokládáme že zemřel na následky pádu z okna v prvním patře. Na jeho počest Herrmann píše své největší dílo. Je jím horor “Zubatá s kosou“. Od té doby se Tonda nacházel ve stavu hluboké deprese z níž ho vytrhl až požár školy do které docházel. Posílen touto událostí se vrací ke svým pokusům. Ve volném čase se podílel na výzkumech manželů Curieových. Sám se pokoušel o výzkumy a bádání v oblasti fyziky a lékařství. Dlouhou dobu studoval na univerzitě v Paříži, ale studia musel zanechat a nikdy později je nedokončil. Zanedlouho po požáru první školy byl otcem donucen pokračovat ve studiích na jiné škole. Ta během jeho působení sice nestačila vyhořet, ale po jeho odchodu potřebovala nutně generální opravu. Ve škole Herrmann nikdy zvlášť neprospíval a profesory systematicky ničil svými pokusy a vynálezy. K jeho nejznámějším a nejúčinnějším patří bezesporu hrábě. Tato nenápadná, ale nanejvýš účinná zbraň byla později s jeho svolením úspěšně použita proti Němcům v 1. sv. válce. V roce 1865 požár zámečku a okolních vinic dokonale zhatil jeho dosavadní plány. Zničena byla i naprostá většina Herrmannových raných děl, pouze z některých se nám dochovaly alespoň nadpisy. K těmto výjimkám patří i horor Zubatá s kosou Vše ostatní lehlo popelem.Svět, byl tak ochuzen o jedna z největších literárních děl nevyčíslitelné hodnoty. Krátce po požáru přicházejí nebývale prudké záplavy a také tradiční hladomor, na který zemřela téměř polovina místního obyvatelstva. Zemřeli i oba Herrmannovi rodiče. Ironií osudu je, že nezemřeli hlady, ale na chřipku. Herrmann jejich smrt nesl těžce, dokonce hůře než smrt Gustavovu. Právě proto, jakmile se voda trochu uklidnila, odjíždí Herrmann prvním lodním spojem do Paříže. Odtud se vydává do země, o níž mu matka častokráte vyprávěla do Čech.

Roku 1866 se ocitá v Praze a zahajuje putování za poznání své polodomoviny. Smutné je, že současně s ním přichází a cestuje i poslední velká cholerová epidemie. Na svých toulkách se seznámil s mnoha zajímavými lidmi a při té příležitosti sbíral lidová pořekadla, pranostiky a pohádky. Případnou neochotu tuzemců statečně překonával a jeho sbírka české lidové slovesnosti utěšeně rostla.

Zavítal i sem do Krupky. Poobědval v místním hostinci 6. kategorie a ubytoval se v nejlepším pokoji, tj. bez švábů a s ramínkem. Bylo to v létě a zrovna začínala sezóna much. Během oběda jich zabil asi dvacet. Tento zážitek ho inspiroval k napsání gigantického románu “Moucha“. Jelikož měl rád zvířata, tak za každou zabitou mouchu napsal celých sto stran románu. Krupku, s jejími tehdy vstřícnými a milými obyvateli si Herrmann nesmírně oblíbil. Bohužel zde nemohl zůstat dlouho, neboť se mu začínaly tančit finanční rezervy. Umínil si však, že se sem vrátí, jakmile to bude možné. Ač nerad, odjíždí zpět do Francie.

Po návratu domu se snaží prodat své rozsáhlé, zdevastované a stále ještě zaplavené pozemky. To se mu podařilo až po roce a půl marného hledání. Nakonec je koupil jeden starý známý jeho rodičů. Pozemky byly zničeny natolik že musely být vymazány ze všech dobových map. Za kolik prodal Herrmann své dědictví se nám zjistit nepodařilo. Ovšem zjistili jsme, že dnes už lze pozemky na mapě najít a dokonce se tam prý zase zakládají vinice.

Za utržené peníze si koupil jízdenku zpět do Prahy. Zbytek peněz si uložil do banky na úrok. Pak si musel najít zaměstnání, aby měl z čeho platit nájem apod. Pracoval jako listonoš, pomocník v obchodu, číšník, úředník i jako uklízeč. To zanechalo následky jak na Herrmannovi samotném, tak i na jeho další tvorbě. Jakmile měl dostatek peněz, pronajal si další pokoj, ve kterém si zřídil soukromou laboratoř. Zde, nikým nerušen, mohl pokračovat ve svých experimentech. Z částečně dochovaných zápisků se dovídáme, že v oblasti chemie dosáhl nevídaných výsledků. Chtěl se také vrátit k drezůřehlemýžďů. Ale protože již tenkrát se po Praze toulalo jen velmi málo hlemýžďů a nákladný dovoz si nemohl dovolit, prodává v listopadu roku 1869 veškerý nepotřebný majetek a odjíždí do Krupky. Z historických pramenů se dovídáme, že Herrmannova bývalá laboratoř týden po jeho odjezdu vybuchla. Pravděpodobně se to stalo následkem neopatrného úklidu. Jisté je, že Herrmannovu domácí od té doby nikdo neviděl. Nepomohlo ani to, že po ní bylo vyhlášeno celostátní pátrání. Píše se 1.leden leta Páně 1870 a Herrmann slavnostně vstupuje na krupskou půdu. Pronajímá si podkrovní prostor v morovém kostele Sv. Anny a opět si zřizuje laboratoř. Prozatím je dobře zaopatřen a s financemi si tedy nemusí dělat starosti. A tak zde nalézá potřebný klid pro své výzkumy a další tvorbu. S klidnou myslí a prozatím nikým nerušen kráčí vstříc nejasné budoucnosti.

Velkým přítelem Herrmanna se v té době stal kníže Carlos von Clary u Aldringenu. Právě ten udělal si u Herrmanna velké dluhy a proto mu nechal do zástavy les a morový kostel (prostředí později Herrmanna inspirovalo k napsání povídky “Ukropový večírek čili morová blecha“). Koncem roku 1871 si pořizuje svého druhého hlemýždě, kterého pojmenoval Carlos, čím chtěl vyjádřit teplickému šlechtici úctu. Dalším důkazem o přátelství mezi Herrmannem a knížetem Clarym bylo, že mistr jeden čas pobýval na teplickém zámku. Zde měl údajně k dispozici i laboratoř, kde vynalezl zubní pastu a objevil léčivé účinky herrmánnku (později zkomoleno na “heřmánek“). Právě tady také vynalezl rakovinu, kteroužto hodlal nahradit mor. Domníváme se že v této laboratoři rovněž objevil nový prvek herrmannium. Tento prvek mu však v té době patentovali pouze s tou podmínkou, že jej přejmenuje na “germanium“. Dnes se ale stejně dozvídáme, že germanium bylo objeveno až r. 1886 a to dokonce někým úplně jiným. Je vidět jak moc Němci bojkotovali činnost česko-francouzských vlastenců.

Na konci roku 1879 se Herrmann nechal pokřtít. Jeho kmotrem se stal strýc z matčiny strany Ignat Justicz (od té doby vystupuje Herrmann často jako Ignat Herrmann).

V lednu 1880 zakládá Stranu Česko-francouzských reálně-sociálních agrárníků a stává se jejím předsedou.

Od roku 1880 působí rovněž jako novinář. Herrmann byl v tomto oboru znám jako zakladatel českého braku a škváru. V novinách vydával seriál na pokračování, jehož hrdinou byl inspektor Norbert Mukl, který bojoval proti pražské galerce. Tyto úspěšné detektivky se mezi lidmi nazývali “Tondovky“, později změněno na “Bondovky“.

Někdy v těchto letech vychází kniha “Životopis génia“, kterou vydal neznámý autor a která popisuje celý Herrmannův život, avšak fiktivní. Značně se od skutečnosti liší. Vůbec například neuvedl, že Herrmann byl rodově šlechtic, namísto toho napsal, jak se musel chudý Chotěbořan probíjet nahoru. Rovněž to, že to byl český vlastenec není tak úplně přesné. Francouzi oprávněně požadovali, aby byl užíván termín česko-francouzský vlastenec.

O rok později Tonda objevuje novou kometu. Objev však končí fiaskem kometa už někomu patřila.

Počátkem r.1884 vynalezl měsíční hodiny, kterými hodlal trumfnout světlo. Měly však jednu zvláštnost nikdy nefungovaly.

Konec svého krušného období zaznamenal Mistr o několik měsíců později když si otevřel svou první kliniku. Své pacienty léčil rakovinou (všichni jsou dnes úspěšně mrtví).

Dnem 8. 8. 1898 počínaje začal Herrmann vyvíjet novou supertajnou zbraň. My dnes o těchto výzkumech víme pramálo snad jen tolik, že bankovní konto, na které Francouzi posílali peníze znělo “plivátko“. Domníváme se tedy, že jedna z nejznámějších lidových zbraní úzká dlouhá trubička, spatřila světlo světa poprvé v dílně Mistrově. Pravda, nebyla to taková trubička jakou známe dnes, ba ani otvor na obou koncích to nemělo, ale myslím, že bylo už tehdy vidět zrození něčeho nového, něčeho velmi významného pro moderní svět.

Ještě 3. 12. téhož roku se Herrmann poprvé žení jeho ženou se stává populární herečka a zpěvačka Loli Steinerová. Nebylo to šťastné manželství. Po třech letech se Tonda dovídá, že Loli je ve skutečnosti Německý agent Max von Anton, který má zjistit co Herrmann pro Francouze vyvíjí. Dochází k rozvodu, který se vleče velmi dlouho a má dohru ještě několik let poté, protože soud nemůže určit kdo je menželka a kdo manžel. Podle Lidových novin ze 3. května roku 1900 se soudce Johannes Miller k případu vyjádřil takto: „ Antoina Herrmann udělal obrovskou revoluci nejen v české kultuře, vědě a politice, ale i v soudnictví. Neumím si jen dost dobře představit, co bychom dělali v případě, že by měl s Antonem děti. Museli bychom totiž rozsoudit kdo je otec a kdo matka.“

Pro Tondu Herrmanna znamenal obrovský zlom den 3. 5. 1904, kdy při zasnění vypadl z okna na hlavu. Rána totiž přispěla k daleko většímu myšlení už tak dost geniálního velikána. Během pobytu v nemocnici vynalezl hlavolam, který se nezývá právě podle kýženého pádu na hlavu, napsal divadelní hru známý horor “Ojnický starosta“, vynalezl nový dopravní prostředek třicetikolo a teoreticky objevil Ameriku. On totiž nový světadíl našel pomocí matematických výpočtů a jeho objev je tak daleko významnější než objev Kolumba, ale i Isaaka Newtona. Newtonovi spadlo totiž na hlavu jenom jablko, ale Herrmannn spadnul na hlavu celý. Tomu samozřejmě odpovídá význam zjištění byl autorem zákona zachování pádu.

Velkým dnem v životě Mistrově byl rovněž 14. listopad 1905, kdy ve svém kosteke zakládá Herrmannovu akademii. V akademii vyučoval tyto obory: šnekologii, vinařství, herrmannismus, archeologii a politologii. Jeho snem bylo vybudovat z kostela honosný zámek. Sen však zůstal pouhým snem.

Počátkem roku následujícího počal Herrmann psát horor “Bratři s velkou hlavou“, který dopsal v roce 1908.

V té době si pořídil psa, kterému dal jméno Fantomas a kterému později vypadala všechna srst na jeho počest později nezvali francoužští tvůrci svého filmového hrdinu.

19. 9. 1912 se Mistr podruhé žení, tentokráte se známou umělkyní a feministkou Máňou Koplou.

V roce 1914 odchází Herrmann dobrovolně do francouzské armády. To on byl vynálezcem tzv. “Herrmannova plánu“, který se mezi prostý lid dostal pod přezdívkou “Kdo uteče, vyhraje“. Ve válce byly také úspěšně použity jeho hrábě a plivátko. Je až k nevíře, kolik toho tento velikán dokázal, vezmeme-li v potaz že nikdy neválčil a že celou válku strávil se svou zhruba 20-ti člennou skupinou kdesi v Turecku v osamělém vagónu, který se odpojil za jízdy 3. 10. 1914 od vojenského vlaku a kterého si všimli vojáci až když jeli zpátky 14. 11. 1918.

Když se Tonda Herrmann vrátil po válce do Čech, byl zhnusen zdejší politickou situací. Jeho plány na vznik Českofrancouzska se zhroutily po vzniku Československa. Slováky nepovažoval za rovnocenné partnery Čechů. Vrcholem bylo, že se jeho strana nedostala do parlamentu. 15. 1. 1919 odchází do Francie. Když ani tam nemá úspěch s plány na spojení s Čechy, odchází zpátky do Krupky a píše sprosté články do novin, kvůli kterým je zatčen. 9. 5. 1920 je z politických důvodů zastavena činnost Akademie. V té době přišel požár a všechny sbírky akademie v kostele shořely.

Koncem téhož roku umírá Herrmannův pes Fantomas. Roku 1920 však zemřel i Mistrův přítel Carlos von Clary. Raněn krutým osudem tento krupský velikán, umělec a politik 1. 10. 1920 umírá.

Mistr Tonda Ignat Herrmann téměř zapomenut.

9. 3. 1934 zemřela první Herrmannova manželka Max von Anton, Máňa Kopla zemřela o 11 měsíců a 4 minuty později.