Herrmann, jak jste už asi pochopili, nevynalézal jen teoreticky. Vždy, když to bylo možné, objev sám zprovoznil. Tato práce byla často namáhavá a zdlouhavá. Krásný příklad na to lze uvést na jeho pěstitelském snažení o Solimanys Xerkus, při kterém šlo o zkřížení růže a herrmánnku. Vzniklá rostlina měla sloužit jako živý plot s léčebnými účinky. Měla útočníka pohltit, avšak nezranit. Pokud by k tomu došlo, rány se měly rychle léčit. Proč zrovna Solimanys Xerkus. První část slova podle některých odborníků (není to náš názor) vychází ze slov sůl a many (peníze). Po vypěstování prvních vzorků věnoval Herrmann několik rostlinek svým sousedům pod podmínkou, že nemusí platit, ale nechají mu první tři věci, které se na plotě uchytí. Z toho tedy slovo many a slovo sůl vyplyne z dalších událostí. Baron navštívil svého souseda a ptal se ho na úrodu a také na svůj Solimanys. A soused ho pozval na svou zahrádku. Herrmann, jsa zamyšlen a přemýšlejíc o měsíčních hodinách, kterými mínil nahradit hodiny sluneční, šel pouze po hlase, a tak první tři věci, které se na plotě zachytily, byly: Herrmann, jeho pokrývka hlavy a deštník. Od souseda tedy nedostal žádný úlovek do své sbírky "Jak se žije s plotem ". Bylo to, jako když si posolí chleba. Chleba sní se solí i bez soli a za chvíli o ničem neví. Druhá teorie o původu slova je mnohem prozaičtější. Herrmann používal při křížení neznámou sloučeninu Soliman. Od toho tedy Solimanys.
Na této příhodě se Solimanem je krásně vidět, jak myšlení může bolet. Ještěže byl plot samoléčebný. Bohužel nemůžeme přesně určit datum vzniku třetího bodu Herrmannova jedenáctera "Mysli jen občas, někdy to bolí ", protože situací a důvodů k zapsání bylo vícero. K jedné z těchto situací patří i návštěva na neznámém ostrově, kde byl málem sežrán za živa za poruchový vynález vystřelovacího hlásného bambusu. Vynález spočíval na růstu bambusů a vybuchování barevných rachejtlí. Samotná příprava Herrmanna k sežrání mu způsobila větší psychickou, než fyzickou újmu, ale bolela ho hlavně počáteční nedůvěra domorodců. Přesto můžeme odhadnout dobu vzniku 3.bodu Herrmannova jedenáctera na 80. léta 19. stol. Pro nás obyčejné smrtelníky z toho vyplývá: buďme opatrní a pozorní, krátce řečeno "Dvakrát měř a jednou řež."