Antoine de Herrmann se narodil patrně v měsíci květnu, ale možná v srpnu, jistě však roku 1840 ve Francii. Místo narození neznáme, ale s největší pravděpodobností to bylo na zámku Chateau de Sainte-Victoire nedaleko Melunu. Zde také Herrmann vyrůstal a do svých osmnácti let tvořil. Sídlo patřilo jeho dědečkovi, který byl původem Němec, ale v mládí vstoupil do Napoleonovy armády. Zde začínal jako vojenský ranhojič a pofoukávač, později povýšil na polního šéfkuchaře a dotáhl to až na generála. Tajemství jeho úspěchu tkvělo právě ve vaření. Jako polní kuchař totiž využíval tradiční německou kuchyni, čímž z francouzských vojáků vyrobil dokonalé prušáky - byli si dobře vědomi toho, že správný voják se musí víc než nepřítele bát svého kuchaře. Generál Herrmann získal od Napoleona titul barona a statek Sainte-Victoire se zámkem a vinicemi. Po restauraci Bourbonů mu byl baronát i majetek potvrzen. Tím se stal jediným člověkem v historii, který ve Francii získal pocty a statky za vaření nepoživatelných blafů.
Roku 1816 se oženil s Marií Geneviéve de Greaufort, dědičkou zchudlého, ale prastarého francouzského rodu, který mohl doložit dluhy až do 11. století. Jejím předkem byl kupříkladu Armand Pascal de Greaufort zvaný Udatný, který se jako křižák proslavil tím, že do bitev chodil zásadně až s křížkem po funuse - zato však s obrovským odhodláním. Z manželství generála Herrmanna se narodil jediný syn a dědic obou rodin, baron Léo-Marie-Justin-Maurice de Herrmann de Greaufort, který byl v duchu rodinné tradice vojákem. Neměl ale nadání na vojenské řemeslo, a i když se stal plukovníkem v armádě krále Ludvíka Filipa, nerozumněl příliš ani vojenské hantýrce, natož aby mohl provádět rozkazy nadřízených. Zato dokázal plnými doušky přijímat radosti života - ostatně proto během několika let o celý majetek přišel. To už byl generál v hrobě a podle svědectví správce rodinné hrobky se v něm obracel. Baronova manželka pocházela z Prahy a proto se po definitivním krachu a smrti obou rodičů (zemřeli na chřipku) rozhodl Antoine de Herrmann zamířit právě sem.
U pražských příbuzných, kterým v té době shodou okolností zkrachoval rodinný pivovar, se Herrmann dlouho neohřál. Dostal totiž pozvání od majitele teplického zámku, knížete Edmunda Clary-Aldringena. Manželka knížete Claryho byla napůl Ruska a napůl Francouzka a byla Herrmannovou příbuznou - její otec, hrabě Ficquelmont, byl bratrancem Herrmannovy babičky Marie Geneviéve, jejíž matka rovněž pocházela z rodu Ficquelmontů. Antoine se spřátelil se synem knížete Edmunda, s hrabětem Carlosem Clarym. Ten Herrmannovi slíbil, že se stane jeho mecenášem. Tak začalo přátelství, které ukončila až smrt obou, protože zemřeli krátce po sobě.
Antoine de Herrmann zemřel bez mužských potomků, nicméně příbuzné zanechal. Jednak ze strany své matky (potomci rodiny žijí v Praze) a jednak z rodiny Greafortů, jejímž potomkem je Lucien Cammeau z Bretaně; dosud však žije i Herrmannova poslední příbuzná pocházející z jeho rodiny po mužské linii - baronka Nadine Herrmann-Lilienburg (91). Její dědeček Prosper byl synovcem generála Herrmanna, který ho adoptoval. Prosper odešel do Vídně a zde založil továrnu na rovnátka. Jednalo se o první rovnátkárnu ve střední Evropě. Po své ženě Valentině von Lilienburg přijal své druhé jméno. Jeho vnučka je dnes chudá, ale věří, že zase zbohatne. Každoročně totiž investuje třicet tisíc Euro do rakouské státní loterie.Za pozornost stojí ještě zmínka o Ernestině Herrmannové, badatelově pratetě. Právě po ní totiž Antoine zdědil geny podivína a génia. Ernestina byla první feministickou spisovatelkou na světě; její román "Po vás potopa" měl takovou hloubku, že zůstal nepochopen až do její smrti, a teprve pak byl zakázán.