Carské Rusko

Počátkem 20. století pobýval baron Antoine de Herrmann na ruském dvoře. Zde působil jako psycholog a vědec a svými úspěchy zaujal i carskou rodinu, zejména carevnu Alexandru Fjodorovnu. Ta byla v té době nešťastná, neboť Rusku stále nedala následníka trůnu. S carem měli samé dcery a jak v rodině, tak mezi lidem stále stoupala nervozita a napětí. Popularita carevny byla menší a menší, a tak byl pro ni jediným rozptýlením člověk, který ji dokázal povzbudit i zaujmout. Herrmannova přítomnost působila na carevnu vskutku blahodárně a jeho léčebné postupy nejenže ji od základu změnily, ale především jí zvedly náladu a sebevědomí. Byla den ode dne veselejší a roku 1904 naplnila očekávání celého národa – porodila syna, velkoknížete a korunního prince Alexeje Nikolajeviče. Lid jásal a svou radost netajil ani baron Herrmann. K malému velkoknížeti se prý choval velmi láskyplně.

Koncem roku však musel Rusko opustit a věnovat se práci doma. Do Ruska se už nikdy nevrátil. Napsal však knihu „Vzpomínky na carevnu “, kde velmi působivě charakterizoval její povahu a vlastnosti a zmínil se i okolnostech narození careviče. Kniha nebyla nikdy publikována a téměř se nedochovala. Na ruskou panovnickou rodinu si zachoval velmi intenzivní vzpomínky a masakr v Jekatěrinburgu ho šokoval. Když uslyšel, že zahynul i Alexej, neubránil se slzám. Propadl depresím a zanedlouho sám zemřel.