Majitel staroměstského pohřebního ústavu "Konečná" Albert Funeral zamyšleně pročítal policejní statistiky vražd a sebevražd a mnul si ruce. 60% těchto předčasných nebožtíků totiž prošlo jeho ústavem. Když sledoval, jak jejich počet utěšeně narůstá, byl téměř spokojený. Téměř, protože o část zákazníků přicházel díky nekalé konkurenci Evžena Tuhého, majitele pohřebního ústavu "Cesta". Dosud v konkurenčním boji vítězil, ale to jen díky tomu, že jeho externí agenti uzavírali smlouvy i na 10 let dopředu. Přesto vedl válku doslova o každého klienta a nezřídka se stávalo, že si je kradli přímo před nosem. Zatímco takto uvažoval o budoucnosti, Evžen Tuhý si již chystal míru na zámožného Aloise Nemrleho (obchodníka meruňkami a obuví), o němž se mu doneslo, že je vážně nemocen. Sice mu již nabízel pěknou parcelu za výhodnou cenu, ale tento zarputilý stařík všechny nabídky odmítal. A tak Tuhý, aby nepropásl takovou příležitost, dal jej dokonce potají hlídat. Jediné, čeho se děsil, byla možnost, že se o této šanci dozví konkurence. Důsledkem toho byly každodenní návštěvy agentů v obchodníkově vile, kde se až dojemně vyptávali na jeho zdravotní stav. Během těchto návštěv Nemrle uvažoval, jak utéci hrobníkovi z lopaty. Nakonec se rozhodl, že odcestuje do lázní, a to přestože mu lékař cestování nedoporučil.
Chtěje si zajistit nerušený pobyt, rozhodl se zavolat svému obchodnímu zástupci, bytem v Karlových Varech, aby zařídil vše potřebné. Ten bohužel nebyl k zastižení, a tak vysvětlil situaci alespoň jeho sekretářce. Ta nelenila a místo do hotelu zavolala svému známému Albertu Funeralovi. A tak když Nemrle odjel na léčebný pobyt, čekal na něj za Kladnem pohřební vůz a v něm několik neznámých maskovaných lidí, kteří jej poněkud nevybíravým způsobem donutili změnit vozidlo. Za děsivého mlčení byl Nemrle převezen zpět do Prahy a ubytován ve sklepě pohřebního ústavu Konečná. Okolnosti nasvědčovaly tomu, že zde tak či onak opravdu skončí. Únosci si co chvíli neodpustili poznámky typu: "Tak už jste dojel !" Poměrně snadno si lze představit zděšení, s jakým reagoval Evžen Tuhý, když se o tomto únosu dozvěděl. Nejdříve chtěl v panice volat policii, ale uvědomil si, že by jen těžko hlásil krádež klienta. Po zralé úvaze a sklence koňaku se rozhodl, že situaci vyřeší sám, a nařídil odvetnou akci. Vzhledem k tomu, že v sázce byla nejen zakázka, ale i čest jeho ústavu, rozhodl se na "záchranné akci" nešetřit. Pro začátek naplánoval přepadení konkurenčního pohřebního ústavu. Po tomto varování se chtěl telefonicky spojit s Funeralem, vysvětlit mu situaci a důsledně žádat navrácení klienta. Bohužel nepočítal s jeho bdělostí. Funeral, protože si byl jist svým vítězstvím (ostatně měl Nemrleho pod zámkem), nechtěl se zahazovat v pouličních bitkách, a tak požádal o policejní ochranu ústavu. Když tedy přijeli maskovaní muži v maskovaných autech k ústavu, byli zahnáni střelbou dříve, než došlo k přepadení. Přes tento neúspěch se Tuhý nevzdával naděje na vysvobození a následné pohřbení Aloise Nemrleho. Ten se zatím ve sklepě pohřebního ústavu pomalu loučil se životem.
Obchodníkovou poslední šancí na přežití byla smlouva s Funeralem, ve které by se zavázal k úmrtí do 10 let a pohřbu I. třídy v jeho ústavu. Funeral se jej snažil přimět k podpisu poměrně přesvědčivým monologem. "Podívejte se na to, pane Nemrle, z té lepší stránky. Odtud se bez podpisu dostanete leda nohama napřed a nakonec bude stejně po mém. Já Vám zatím nabízím pár let spokojeného života a prvotřídní pohřeb za směšně nízkou cenu. Uvědomte si, že Vás pohřbím i proti vaší vůli. Tak nedělejte drahoty a podepište. Vlastně máte štěstí, že jste skončil u mne. Konkurence by vás odepsala rovnou. Ostatně co Vás tady na tom světě drží? Četl jsem Váš spis. Měl byste se nad sebou zamyslet a zvážit své vyhlídky do budoucna. Máte za sebou 5 infarktů, neštovice a je tu podezření na tuberkulózu. Taky už nejste ve svých 86 letech žádný mladík a je jen otázkou času, kdy Váš pohřeb začnou plánovat Vaše děti, které se už jistě těší do důchodu a chtějí si na stará kolena přilepšit. Uvažujte o mé nabídce, protože lepší už určitě nedostanete. Zatím nashledanou. " Po této agitaci nebyl Nemrle daleko od zhroucení. Jeho vyhlídky byly vskutku neradostné. Vědomí, že byl zapleten do války konkurenčních ústavů, mu chuti do života právě nepřidalo. Celou noc přemýšlel o Funeralově návrhu a došel k závěru, že nepřežije ani jednu z možností. Zatvrzelý stařík však nechtěl dopustit, aby z jeho smrti měl někdo užitek, zejména ne takový sup jako Funeral.
Nemrleho jediná naděje spočívala v útěku, avšak stěny sklepení vypadaly bytelně a dveře byly nepochybně hlídané. Jeho tuhý kořínek mu ale nedovolil rezignovat a vzpomenuv si na kapesní nožík v levé kapse saka, rozhodl se ke svobodě prohrabat. Zatímco se nebohý obchodník věnoval rýpání do zdi , několik metrů nad jeho hlavou se opět mělo hrát o jeho život (či spíše smrt). Tuhý se totiž nevzdal naděje na jeho pohřeb a požádal Funerala o pracovní schůzku. Ten na ni přistoupil, ale jen proto, aby se popásl na bezmocnosti svého soka , který mu stejně neměl co nabídnout (snad kromě zrušení svého ústavu, na což se jistě nechystal). Po jeho příchodu Funeral nejprve nalil 2 sklenky koňaku a s povýšeným klidem čekal na návrhy, které předem zamítl. Tuhý do sebe koňak nervózně obrátil, a zvažujíce, zda nemá požádat o další, začal: "Proč Vám na tom obchodníkovi tak záleží? Pokud jde o peníze klidně Vám škodu nahradím a byl bych ochoten i přidat. Nebo Vám přenechat pár klientů, co říkáte." Funeral, vychutnávaje svůj triumf, rozhodl se bezradného konkurenta vyhodit. "Tak teď poslouchejte vy mě. Nemrleho mám já a jsem rozhodnut ho náležitě pohřbít. Mohl byste vědět, stejně jako já, že v našem oboru nejde jen o peníze, ale také o prestiž. Lidi pohřbíváme nejen proto, že nás to živí, ale i z principu. Proto mne Vaše návrhy nezajímají a teď mne omluvte mám ještě práci." Tuhý zalapal po dechu : "Toho budete litovat! Jednou pohřbím i Vás." "To určitě, ty hrobaři," odvětil Funeral a začal cosi lovit v účetní knize. Po této těžké urážce za sebou Tuhý praštil dveřmi a s myšlenkami na pomstu odkvačil k autu. Po jeho odchodu Funeral odložil účty a vydal se na návštěvu k Nemrlemu. Chtěl zjistit, zda už nezměnil názor. Zatímco nahoře probíhala výměna názorů, ve sklepě Nemrle vytrvale odlupoval omítku. Nakonec se mu podařilo nůž zlomit. V náhlém návalu vzteku a beznaděje kopl vší silou do zdi. V noze se mu cosi zlomilo, pročež se s řevem skácel k zemi. Tam si uvědomil, že se ve zdi otevřely dveře, o kterých dosud nevěděl. Okamžitě ho napadlo, že je to jeho jediná šance na přežití a začal se plazit chodbou. Doufal, že ho v nejbližší době nebude nikdo postrádat a že se mu podaří získat potřebný náskok. Po 50 metech se dostal na konec chodby a pod ním tekla Vltava. Zarazil se. Věděl, že není návratu , ale se zlomenou nohou neměl moc šancí ani tam dole. Nakonec za něj rozhodl Funeral, který se objevil několik metrů za ním se dvěma zaměstnanci ústavu v patách. Nemrle zavřel oči a skočil...