"O bávám se, pane velkotovárníku, že zcela nechápete vážnost situace. Vaše jediná dcera je v mých rukou a Vy máte tu drzost říci mi téměř do očí, že nemáte na zaplacení výkupného? Pokud jsem dobře informován byl váš majetek odhadnut na 100 miliónů. Jestliže je pro Vás 20 miliónů za život Vaší dcery příliš, tak si ji ani nezasloužíte." Tajemný hlas se odmlčel a na druhém konci spojení bylo slyšet pouze funění obtloustlého továrníka, který jen stěží lapal po dechu. Ve sluchátku cosi klaplo a poté se ozvaly dva rychle po sobě jdoucí výstřely: " Co …..co se …. co se děje?" zeptal se továrník a v jeho hlase se objevil náznak paniky. "Nic zvláštního, odháním novináře. Berte to jako poslední varování, " řekl neznámý již klidným hlasem a zavěsil.
Továrníkovi vypadlo sluchátko z roztřesené ruky. Rychle dopil svůj koňak a takto posilněn vytočil číslo komisaře Nožičky, aby mu vysvětlil situaci. Zatímco továrník Adalbert Plyš telefonoval, na odlehlém venkovském sídle se podávala večeře. Kdyby do sálu vešel někdo cizí, ani ve snu by jej nenapadlo, že se jedná o únos. Důvěrná rozmluva mezi továrníkovou dcerou a Neznámým nikterak nenasvědčovala trestnému činu, který těmto okamžikům předcházel.