Památným rokem v rozšiřování hlemýždích stezek je rok 1889. Tohoto roku začíná Herrmann aktivně pracovat na zlepšení morálky ve svém hlemýždím týmu. Důvodem je několik třetích a čtvrtých a jednoho pátého místa v závodech hlemýžďů. Tyto velké neúspěchy vedly k novým tréninkovým metodám a zvláště pak ke zvětšení počtu naběhaných hodin. To mělo za následek potřebu zvýšit počet míst vhodných pro výcvik hlemýžďů. Jelikož měl Herrmann ve své stáji běžce na krátké, střední i dlouhé tratě, a dokonce i na maratón, bylo potřeba, aby tréninkové prostory byly členěny dle délek tratí. Těmto podmínkám však jedna stezka do vrchu: chovná stanice - Hlemýždí vrch rozhodně nemohla postačovat, proto na jejím konci vzniklo několik okruhů hlemýždích stezek. Po dvouročním váhání se do Krupky začínají sjíždět chovatelé a přemisťují sem i své stáje. Krupce se v této době začíná říkat malý Newmarket.
Roku 1892 se zde pořádaly dlouho očekávané dostihy. Ulice byly přeplněny vozy českých i zahraničních značek a hospody nestíhaly unést nápor žíznivých hostů. Dostihy dopadly výborně, protože co závod, to malé drama.
Dalšího rozšiřování stezek se krupští občané dočkali po vzniku Lázní Krupka. Hlemýždí stezky už nesloužili jen hlemýžďům, ale také lázeňským hostům, k letním procházkám. Díky tomu vznikly místa jako Pramen císaře Karla, nebo Gustavova vyhlídka, ale i další.