Třicetikolo
K dopravě patří i přeprava osob, zejména pak přeprava osob ve velkém a větším množství. A právě v této oblasti udělal Herrmann velké pokroky. První zmínky o objevení třicetikola pocházejí z období let 1870 – 1890. Bohužel z tohoto období se nám mnoho dokumentů o tomto novém dopravním prostředku nedochovalo a pravděpodobně ani Herrmann v něm ještě neměl docela jasno. Ovšem tyto nedostatky bohatě vynahrazuje dokumentace od 3.5. roku 1904. Je vám rok 1904 povědomý? To je v pořádku. Rádi vám připomeneme, co se onoho květnového dne stalo. Baron se slunil v okně a snil. Zdálo se mu, že jede na kole. Což o to, to není nic tak zajímavého, avšak on při snění šlapal a šlapal, až z okna vypadl. Otřes způsobený pádem přispěl k ještě většímu myšlení již velkého velikána.
V domácím ošetřování poté přemýšlel, co vlastně bylo příčinnou onoho pádu. Vzpomněl si na dlouhé kolo a spoustu neznámých lidí, kteří na něm seděli. Když se úplně zotavil, rozhodl se kolo sestrojit. Zakázku dostal krupský kovář Franc Hubernátko. Jelikož jeho finanční prostředky dovolovala pouze 30 sedaček, vzniklo tedy ‚pouze‘ třicetikolo. Jak také víme, Herrmannova Akademie byla založena v roce 1905. A právě tehdy se rozhodl poprvé svůj dopravní prostředek vyzkoušet. První zkušební jízdy se studenty dopadly na výbornou. Až o rok později se objevují první problémy. Důvod, proč až za rok, nám dlouho vrtal hlavou, ale nakonec se vše jednoduše vysvětlilo. V prvním roce se na výpravu nikdy nevydal plný počet třiceti cyklistů. Ovšem druhý rok již bylo kolo stabilně zaplněno. A v tom byl ten háček. Z výpravy se domů vracelo o jednoho, dva a častokráte až o tři účastníky méně. Poslední tři cyklisté z kola padali, vyskakovali a nebo prostě jen zapomněli nastoupit po přestávce.
Pouze jednou se stalo, že nazpět dorazilo třicetikolo s větším počtem cestujících, než odjelo. Nejzvláštnější však je, že to nebylo v době, kdy kolo ještě nebylo plně obsazeno, ale naopak v právě v době největší slávy a maximálního obsazení. Jednoho dne projížděli Teplicemi a u nádraží se zastavili, aby si odpočinuli. Při rozjezdu ke kolu přistoupil opilý muž a domnímavaje se, že nastoupil do tramvaje chytil se tyče rámu a nechtěl se pustit. Po několika metrech z druhé stany kola přiskočil druhý muž, který byl více střízlivý a nadával prvnímu, jak si to představuje, utéci z hospody bez placení a ještě k tomu pokoušet se ujet první tramvají, kterou uvidí. V tomto stylu prý dojeli až do Krupky, kde oba vystoupili a odešli do první hospody, na kterou narazili.
Roku 1910 nabídl svůj prototyp krupským hasičům. Ti nabídku přijali, avšak jen na zkoušku. Při první akci nejsou schopni uřídit tak velký stroj, a proto přijíždějí až po požáru. Tehdy někdo řekl onu památnou větu: „ Co jste hasiči, co jste dělali ?“ Po tomto totálním neúspěchu Herrmannovu nabídku odmítli. Druhým potenciálním zájemcem, na kterého se obrátil, byla francouzská armáda. Ta s odůvodněním, že na kole se nedá bránit nepříteli v boji, nákup také odmítla. Třicetikolé vozidlo naštěstí neupadlo v zapomnění. Vždyť jeho největší chvíle měla teprve přijít. Baron si ho s sebou bere roku 1914 na frontu, kde spolu s ostatními poctivě trénují. Vše vykrystalizovalo v roce 1917 založením nemotorizované jednotky 1. Česko – francouzské legie. Poslední a největší úspěch zaznamenalo třicetikolo v roce 1919, kdy s bývalou posádkou nemotorizované jednotky vyhrál Herrmann závod Mezököveds – Vásárosnamény.
Herrmann se však účastnil i závodů v Čechách. Jedním z nich byl i doprovodný závod vícecyklů Velké ceny Teplic, ve kterém se svým třicetikolem bez problémů zvítězil.
OHA PÁTRÁ : NA STOPĚ TŘICETIKOLU
Třicetikolo bylo jedním z převratných vynálezů Antoina de Herrmanna. Bylo zkonstruováno kolem roku 1905 a původně jej využívali studenti Herrmannovy akademie k třídním výletům. Mistr správně odhadl mnohostrannou využitelnost třicetikola a roku 1910 jej nabídl ke zkoušce krupským hasičům. Ti však nezvládli jeho manévrovací schopnosti a jedna z jejich akcí skončila fiaskem. Vypadalo to, že třicetikolu odzvonilo. V roce 1914 si ho však Herrmann vzal s sebou na frontu a založil 1. nemotorizovanou jednotku Česko-francouzské legie, se kterou dokonce v roce 1919 suverénně vyhrál stíhací závod Mezököveds-Vášárosnamény. Tolik známá fakta.
Málokdo však ví, že měl s třicetikolem i jiné plány a snažil se jím nahradit sice moderní, ale kolejemi omezené tramvaje. Zůstává s podivem, že se tento návrh na vyřešení městské hromadné dopravy neujal, přestože měl několik nesporných výhod. Kolo, byť třiceti-, bylo a pravděpodobně vždy bude levnější než tramvaj. Tento dopravní prostředek se také dostane prakticky všude a ve své terénní úpravě není příliš závislý ani na stavu vozovky. Navíc by účinně zabraňoval pohodlnění obyvatelstva, což by možná prospělo i dnes. Je však pravděpodobné,že lidé nebyli a nejsou připraveni pohybovat se pomocí samohybného zařízení a raději se pohodlně vezou. Původní Herrmannův návrh počítal i s možností obsazení prvních pěti sedadel profesionálními cyklisty, kteří by cestujícím dopravu usnadnili. Další nespornou výhodou oproti tramvaji byla snadná odtažitelnost, pokud se něco porouchalo. Také do prudkého kopce, nechtěli-li pasažéři plýtvat silami, jej mohli bez problémů vytlačit, což tramvaj ve většině případů neumožňuje.
Třicetikolo bylo naposled spatřeno na již zmíněném závodě v Maďarsku. Rádi bychom tímto požádali čtenáře o pomoc při hledání této unikátní technické památky. Děkujeme za spolupráci.
Údaje, podle kterých jej můžete identifikovat, následují.
- Délka : přibližně 35 m
- Počet sedadel : 30
- Počet kol : 16
- Počet pasažérů : neznámý
Napsali jste nám
Děkujeme vám, našim čtenářům, za příkladnou snahu a podporu při hledání 30-ti kola. Mnozí jste se na nás obrátili se zájmem o podrobnější informace k jeho popisu. Proto se pokusíme některé parametry zpřesnit.
Našlo se však i několik badatelů, kteří nám informace zaslali. Jedním z nich byl i prof. James Barry z Chikagské university, který velmi rád ukazuje na neexistující souvislosti mezi sebou a Herrmannem. Ani tentokrát se nenechal zahanbit a zaslal nám článek o nalezení třicetikola. Již po několika řádcích však bylo jasné, že jde o podvrh. Touto cestou proto žádáme prof. Barryho, aby nám další informace o třicetikolu nezasílal.
Mnohem přijatelnější zprávy přišly z od Giueseppa Vrátka, starožitníka z Milána. Napsal nám o kolu velmi podobném hledanému, které se nachází v jeho zastavárně a zabírá mnoho místa ve skladu. Přiznal ale, že bude nejspíše novější výroby a má také jen tři kola, místo šestnácti. Nejde proto pravděpodobně o Herrmannovo třicetikolo. Přesto jsme panu Vrátkovi slíbili, že při první cestě OHA do Itálie se u něj zastavíme a kolo odborně prohlédneme. Jemu i všem našim čtenářům děkujeme za pomoc a ještě jednou nabízíme údaje, které vám pomohou třicetikolo identifikovat.