Boty a Herrmann

Baron Antoine de Herrmann, ač se to bude dnes zdát možná divné, nosil boty stále. Nosil je takřka celý život a možná že i celou smrt. Hrály v Mistrově životě velkou roli, ostatně jako u většiny z nás. My si dnes život bez bot ani nedokážeme představit. Měl tedy pravdu, když říkal : „ Boty a plzeňské pivo se budou prodávat věčně.“ Můžeme však s klidným svědomím říci, že jako malý si jich příliš nevážil a považoval je za samozřejmost. Snad i proto se dodnes žádné z jeho dětských bot nedochovaly.

První opravdu nový typ bot vymyslel Antoine de Herrmann u kočovné herecké společnosti. Jednalo se sice spíše o divadlo, než –li o cirkus, ale přesto mladí herci při dlouhé cestě z jednoho angažmá do druhého metali hvězdy a chodili po rukou. A právě pro tyto mladé herce vymyslel ruční boty. Co to vlastně bylo? Byly to jakési rukavice, které měly podrážky. Protože tyto ruční boty byly vynalezeny v zimě, vycházející hvězdy si je pochvalovaly. Problém ovšem nastal v teplejším období. Ruce se začínaly příliš potit a přestávaly plnit svůj účel. Proto Herrmann vytvořil letní verzi ručních bot. Ta se velmi podobala sandálům.

Podruhé ho k botám přiblížily lyže. Přesněji skoky na lyžích. Dosavadní vázání nebylo příliš účinné a při doskoku hrozilo nebezpečí úrazu. To ho nenechávalo klidným, a tak začal vyvíjet lyže, vázání a lyžařské boty. Všechno to vyústilo v úplně nový typ lyží – v sýrové lyže. Tento nový typ překvapil, jak již víme, zčásti dutým vnitřkem. Ale nově se zde objevilo i tzv. pevné vázání. Z lyží vystupovaly dva šrouby. Na ně přesně zapadala bota a na šrouby se pak daly matky. Pevné vázání však nutně potřebovalo speciální obuv. První pokusy mít boty o pár čísel vyšší a pak provrtat špičku boty se ukázaly jako nevhodné. Proto bylo přistoupeno na metodu sice dražší (ale zcela jistě vhodnější) řešení speciální obuvi.

První boty měly sloužit na skok, avšak přední ohebná část nepovolovala přílišné řízení letu a při dopadu hrozilo nebezpečí vymknutí kotníku. Tyto boty s ohebnou špičkou se později ukázaly nejvhodnější pro běh na lyžích ( Herrmann jim říkal sedmimílové boty ). Stále tedy chyběly botky na skok. Trocha zauvažování vše vyřešila. Všechny problémy dělá ohebná špička, co je jednoduššího – zpevníme ji. A bylo. Neohebné boty se ukázaly jako to pravé! A to nejen na skok, ale i na sjezd.

Na další setkání s obuvníky nečekal Antoine de Herrmann dlouho. Dlouhodobé vysedávání u výzkumů nevyhovovalo ani jemu, ani jeho tělu. V zimě se snažil přemýšlet v přírodě, a tudíž na lyžích. Co však dělat v létě? Vymyslet cvičební boty. Jak? Na boty přidat závažíčka. Na kotníčkové boty nechal přišít poutka a závažíčka vkládal dovnitř.Nápad to nebyl špatný, avšak nenašel by se lepší způsob cvičení? Jednoho dne se nedopatřením dostal do kuchyně a spatřil kuchařku jak zpracovává těsto. A nápad byl tu! Ruce posloužily jako inspirace k novému zlepšováku. Ruce zabořené v těstu. To je ono, řekl si a začal pracovat. Netrvalo dlouho a první bota, zvaná věru vhodně BIČ, byla na světě. BIČ je zkratka oficiálního názvu – bota i činka.

BIČ vypadal opravdu zvláštně (jeho podoba s vraždícími nástroji italských, či amerických mafiánů je až zarážející). Skládal se z boty (holinky nebo něčeho podobného) a betonu. Výrobu této cvičební pomůcky by měl zvládnout každý. Nasadíme si holinku na nohu a vložíme ji do předem připravené dřevěné bedny. Velikost bedny určuje s jakou váhou budeme cvičit. Nohu držíme několik cm nade dnem. Botu zalijeme betonem. Po zatvrdnutí můžeme ihned cvičit. Nedoporučujeme používat jako normální obuv !!! BIČ se dal používat místo klasického biče. Antoine de Herrmann poslal dva dopisy pro francouzskou vládu. První dostal ministr obrany s návrhem na tréninkovou obuv vojska a druhý dopis dostal ministr vnitra s návrhem na vyřešení trestu obzvláště krutých zločinců. Návrh na zprovoznění bičiště. Bičiště – díry v zemi s přesnou velikostí na BIČE. Do bičiště se ovšem měly zabetonovat i ocelové kroužky, jimiž měl být provlečen řetěz, který zajišťoval BIČE v bičišti. Samotné BIČE měly být zajištěny ocelovým lankem provlečeným oky v BIČI. Lanko mělo spojeno zámkem pod BIČEM. Vězni by tak neměli možnost uprchnout.