Šišoidky

Herrmann začal cvrnkal kuličky velmi brzy. Od svých čtyř let pečlivěji zkoumal jejich pohyby. Brzy se z něj stal mistr v cvrnkání, a proto se rozhodl si to ztížit. Začal vytvářet speciální hřiště s nerovným, ale hladkým povrchem tento typ kuliček nazval hrbolky. Ty ale měly jednu nevýhodu. Hřiště byla nepřenosná a jejich trvanlivost byla omezená. Hrbolky měly i obrovskou nevýhodu v tom, že při cvrnkání po "dunách" se dala jen velmi přibližně určit jejich dráha. přesto i v hrbolkách Herrmann postupem času vynikal, zejména pak na svých speciálně upravených hřištích. Přesto mu hrbolky nepřinesly očekávané uspokojení nad novou hrou a proto vytvořil čtvrtý typ, který nazval šišoidky. (šišoidky od slova šišatě, nikoliv šišatý, neboť šišoidky mají tvar koule)

Jednalo se o obyčejnou kuličku specifickou tím, že ji netvořila pouze jedna látka, ale látky dvě. Každá s různou hustotou. Šišoidky se odlévaly do speciální formy, kterou si sám vyrobil, a do ní odléval roztavený kov. Nejprve vyráběl šišoidky v malém, ale později byl nucen pro velký zájem výrobu rozšířit. Tyto "kuličky" se začaly velmi rychle rozmáhat, ač je skoro nikdo neuměl hrát. Nedokázali jim udělit správnou rotaci a rychlost. Přesto Herrmann cítil, že to je to pravé a pokud hrál se svými šišoidky, dokázal z velké části strefovat šišoidky do důlku. U cizích typů neměl tak velkou úspěšnost, přesto se s nimi ale trefil častěji než jejich majitel.

V šišoidkové lize měl Herrmann nečekaně mnoho soupeřů. Přesto ostatní značně převyšoval. To, že měl i srdce na svém místě ukázal i tím, že vymyslel krychličky. Krychličky byly pro děti s postižením ba přímo pro debily. Pravidla krychliček byla jednoduchá .Co nejrychleji sklouznout krychlí z klouzačky dolů do důlku . Hřiště tvořilo několik skluzavek dlouhých asi 70 cm. Několik skluzavek bylo uzavřených, proto se některé krychličky nedostaly do důlku, který se nacházel uprostřed hřiště. Krychličky si děti s menší inteligencí velmi oblíbily.

Kouzlo kuliček objevuje znovu až v Krupce v morovém kostele svaté Anny. Jednoho dne z okna kostela pozoroval děti, jak hráli kuličky. Přišel k nim a zahrál si s nimi jednu hru. Všechny obehrál, a proto k němu děti vzhlížely s úctou.. Vybral ty nejlepší z nich a vysvětlil jim hraní hrbolků. Poté, co zvládli základní princip hrbolků věnoval jim šišoidky. Ty už se ovšem musely naučit hrát samy.

Za nějaký čas vyhlásil Mistrovství zemí českých v kuličkách a potom Mistrovství Evropy v Šišoidkách pod názvem Rébus Šišoides - neboli hádavé, či také tajemné kuličky. Místní novinář o tom napsal : "Tento jedinečný turnaj nemá na světě obdoby, něco tak fantastického se vidí jen jednou za život." I z toho je patrné, jak jedinečný turnaj to byl. ME se hrálo na tři stupně. V prvním stupni se hrály krychličky, v druhém kuličky, a ve třetím šišoidky. Jako úplně poslední zápas se hrál zápas vítěz finále a baron Herrmann. Herrmann bez větších obtíží vyhrál, přesto se nechal slyšet, že jeho protivník patřil k nejlepším, se kterými kdy hrál