V Bandě Aceh se Herrmann pokoušel koupit nějakou loď, aby se s ní mohl přeplavit přes indonéské ostrovy a dál do Tichomoří. Je zřejmé, že loď sehnal. Zůstává však otázkou co si koupil. Profesor Bakule se domnívá, že za finanční pomoci Ali Jendehiho Herrmann pravděpodobně koupil větší loď. Cesta probíhala bez větších obtíží, nicméně se dozvídáme, že z tohoto úseku plavby si přivezl tzv. rybofon. Dlouhou dobu se badatelé z OHA obávali přisoudit tomuto vynálezu nějakou podobu a už vůbec se mu neodvažovali přisoudit nějakou funkci. Po čase se podařilo najít skrytý text z knihy "Jsem první tichomořan" jednalo se o návod na sestrojení rybofonu.
Konečně padly všechny dohady o jeho vzhledu. Vynález se skládal ze dvou částí. První částí byla dřevěná krabice, v níž se nacházelo jádro přístroje. Druhou částí pak byla trouba. Tou se pravděpodobně vyluzovaly zvuky. Účel přístroje a jeho zvláštní jméno však zůstávali stále záhadou. Až když jsme znovu pročítali knihu jsem první tichomořan, narazili jsme na zajímavý úsek. Herrmann se zde zmiňuje o zvýšeném počtu ryb v okolí lodi. Jak sám píše: "Nevěnoval jsem tomuto jevu zvýšenou pozornost, ale když při jednou koncertu začaly ryby sami skákat na palubu, udivilo mě to." Herrmann tedy zřejmě zjišťoval zad spolu nějak souvisí hudba a ryby. Jak se ukázalo v určitých hudebních variacích se opravdu počet ryb v okolí lodi zvětšoval.
Jak se domníváme, začal se pečlivěji zajímat o vliv hudby na ryby . Z poznámky Jeronýma je patrné, že ze zkoumaných ryb byly posléze večeře jak je zapsáno: "Už mám toho pojídání stále stejných ryb dost. Budu držet hladovku za změnu jídelníčku." Z toho jsme usoudili, že Herrmann nalezl způsob, jak ryby přilákat a nejen to. Podařilo se mu dokonce v nouzových podmínkách sestavit přístroj, který dostal název rybofon. Co se Jeronýmovy hladovky týče, vzhledem k tomu, že byl vrchním šéfkuchařem, musel po jednodenním půstu hladovku odložit, protože jinak by porušil kapitánovo nařízení starat se o kuchyni. A to by znamenalo vyhoštění z lodi a následné plavání za ní.