Morfologie plžů

Smyslem této publikace není vychovat ze čtenářů odborníky, neřku-li veterináře měkkýšů, takže se zaměřím na znaky, které mají význam i pro laika nebo začínajícího chovatele. Základní pozorovatelné morfologické znaky jsou uvedeny již v předcházející kapitole jako slovníček pojmů, ale nebude na škodu některé zopakovat.

Schránky

Vzhledem o našemu okruhu zájmů se jedná vždy o ulity. Některé druhy, např slimáčnice, je však nemohou využívat v plném rozsahu, jako ostatní ulitnatci. Jejich schránka je příliš malá na to, aby se v ní mohly ukrýt tak, jak jsme zvyklí např. od hlemýžďů. Jde tedy o jakýsi mezičlánek, polovičního bezdomovce.

Určování plžů podle ulit je celkem spolehlivé, pokud posuzujeme komplexně tvar a velikost, barvy, počet závitů, případné ostrstění atd. U většiny ulit je také dobře patrné příčné vroubkování a pochopitelně musíme vzít v úvahu také lokalitu, ve které se nacházíme. Migrující jedince nebo druhotné zavlečení do ciziny sice vyloučit nemůžeme, ale v první řadě bychom měli uvažovat o někom z domácích.

Tělo

Zkoumání těl, resp. nohou, je doménou bezulitnatých. Každý si raději všímá barevného „domečku“, takže zájem o nohy je v případě ulitnatců minimální. Např. slimákům ale nic jiného nezbývá a člověku, který by se jim chtěl věnovat, také ne.

Důležitými rozpoznávacími znaky jsou délka a tvar nohy (v nataženém stavu a i to je potřeba brát spíše orientačně), barva, případně podkožní hrbolky a jejich struktura apod. Odděleně pak posuzujeme zbarvení chodidla. Vždy se věnujeme postavení a tvaru štítu (mají pouze bezulitnatci), umístění dýchacího otvoru a za zmínku stojí i způsob zakončení svalnaté nohy na opačném konci než je hlava.

Jedna z věcí, která mnoha lidem na plžích vadí, je sliz. Avšak právě jeho produkce je dalším z ukazatelů, jak zjistit nejen totožnost druhu, ale také zdravotní stav konkrétního jedince. Liší se barvou, hustotou i mírou produkce, takže je potřeba vždy vycházet z druhových charakteristik.

Soustava vnitřních orgánů

Vše má své klady i zápory. Bezulitnatí jsou vystaveni nepřízni svého okolí bez možnosti se skrýt jinak než do listí nebo do hlíny, na druhou stranu fakt, že jejich tělo je plné vnitřních orgánů, je současně se slizem, který vylučují, dělá dostatečně nepoživatelnými, takže se většina predátorů, mimo chvíle krajního zoufalství, raději poohlédne po něčem jiném. Ulitnatci mají své orgány uklizené takřka mimo tělo, což je paradoxně v některých situacích činí zranitelnějšími.

Funkci plic plní záhyb plášťové dutiny, která kopíruje tvar ulity a také ji na okrajích dotváří vylučováním dalšího stavebního materiálu. Uzavíratelný dýchací otvor je patrný pod ústím ulity.

Zažívací soustava je striktně oddělena od dýchací. Toto uspořádání je mnohem logičtější než např. u lidí. Kolikrát dochází ke zbytečným komplikacím jen proto, že nedokážeme rozumně kombinovat dýchání a příjem potravy. Narozdíl od nás se plži nikdy nezačnou jídlem dusit. Z toho vyplývá, že člověk sice možná je „pánem tvorstva“, ale stále má ještě nějaké ty vývojové nedostatky. Zažívací soustava začíná ústy, kde je potrava zpracovávána radulou (charakteristickou páskou připomínající jazyk), která plžům celý život dorůstá. Je tedy logické, že ji musí o něco brousit. Zatím se sice nikdo nezabýval problémem, co s přerostlou radulou, s ohledem na rychlost jejího dorůstání to není ani příliš aktuální. Nutno ovšem přiznat, že i plži mají své chyby. Funkci žaludku jim plní pouze rozšířená část střeva (ale s ohledem na schopnost strávit i celulózu to asi nedělá špatně), ale co je ještě horší, řitní otvor ústí v plášťové dutině. To je nejenom krajně neestetické, ale také nehygienické. Možnost vdechnutí produktů zažívání asi zvážili a podařilo se ji eliminovat, ale naprosto to kazí dojem.

Byť to po předcházejících informacích vypadá nepravděpodobně, plži mají modrou krev. Pro kolegy z OHA dodávám, že všichni plži (byť jenom lehce), což ovšem nijak neubírá na významu tradičním rodům jako jsou Schneckendorfové. Krevní soustava je otevřená, do pohybu ji uvádí srdce složené z jedné předsíně a jedné komory. Krevní oběh funguje celkem klasicky a je důkazem, že se lze obejít i bez malého krevního oběhu jako zvláštní soustavy. Krev je nasávána žilními drahami do plic, odkud vede do předsíně a komorou je rozháněna zpět do těla.

Nervová soustava je poněkud decentralizovaná. Tvoří ji pár mozkových ganglií a čtyři páry nervových zauzlin. Tato centrální soustava je doplněna periferními nervy směřujícími především ke smyslovým ústrojím.

Kromě hermafroditismu mají pohlavní život zpestřen ještě některými praktikami. Zvláštní funkci plní šípový vak, což je vychlípenina vejcovodu. Mj. je v něm špičatý vápenitý útvar, tzv. „šíp lásky“, který plži používají k vybuzení partnera. Při pohlavním styku vysouvají ven oba pohlavní orgány i šípový vak, spermie jsou pak skladovány pro další použití ve zvláštním přívěsku.