Bezpochyby nejznámější zástupce čeledi Hlemýžďovití. Potkat se s ním můžeme, vedle závodů pořádaných OHA, v křovinách a prosluněných lesících. Ačkoli dává přednost vápenitému podkladu, vyskytuje se také v kyselejším prostředí a adaptoval se i na kulturní plochy, kde však bohužel často doplácí právě na přítomnost lidí.
Vyznačují se poměrně masivní silnostěnnou ulitou na které je patrné jak žebírkování, tak zpravidla také podélné pruhy. Zbarvení osciluje mezi žlutohnědou a bílošedou (u starších jedinců). Výška i šířka ulity se pohybuje u dospělých jedinců kolem 30-50mm. Závity (4 1 – 5) jsou pravidelné, poslední je však nejvýraznější. Velikost ulity umožňuje hlemýžďům schovat do ní celé tělo.
Záměna s hlemýžděm zpravidla nehrozí. Ulita bývá kaštanově hnědá s množstvím žlutých skvrn (ty však mohou chybět). Odlišnost bývá zdůrazněna také barvou svalnaté nohy, která může jít až do černé. Velikost ulity silně kolísá v závislosti na biotopu, zpravidla však kolem 14-22mm. Závity (5-6) jsou pravidelné, poslední jako obvykle převažuje.
Podle kolegů z OHA mnou tolik opomíjení chudí příbuzní hlemýžďů. Ulita je poměrně tenkostěnná, velikost se zpravidla pohybuje kolem 12-22mm a vše nasvědčuje tomu, že jakákoli neopatrnost při manipulaci může mít velmi nepříjemné následky. Počet závitů je však celkem standartní (4 1 - 5 1 ).
Zbarvení je u všech druhů páskovek velmi variabilní. Páskování bývá tmavohnědé, výraznější vždy u vnějšího okraje závitu, podklad je žlutavý nebo červenavý. Počet pásků, jejich šíře a barevnost jsou velmi rozmanité.
Páskovky nejsou příliš náročné na biotop. Vyskytují se v lesích, křoviskách, ale přežívají i v horských oblastech a ve společnosti lidí. V některých zemích se dokonce na kulturní plochy specializují.
Známý obyvatel starých parků a hřbitovů, ovšem v těchto místech nijak zvláště početně zastoupený. Tělo je protáhlé s téměř rovnoběžnými okraji, štít zabírá téměř 1/3 délky. Barevné variace jsou rozmanité, ke změnám dochází i v průběhu života jednotlivce (hnědá až oranžová). Chodidlo je vždy krémové, jeho délka se pohybuje kolem 35-80mm v nataženém stavu. Vyskytuje se v různých lesích nížin i hor.
Pravděpodobně jediný elegantně působící zástupce čeledi Slimákovití. Poznáte ji podle masivního až 12cm dlouhého těla, výrazných hřbetních hrbolků a možná také netradičního zbarvení. To se může měnit mj. podle fyziologického stavu jedince od šedé, přes modrou až do černé v různých variacích. Chodidlo bývá šedočerné. Mládež ovšem mívá zbarvení výraznější, objevují se kombinace žluté a zelené s šedou. Narazit na ni můžete ve vlhkých horských lesích.
Druh ne zcela právem nenáviděný především zahrádkáři – jsou i horší (Slimáček síťkovaný, Plžice štíhlá apod.), kteří si libují na našich zahradách a spásají, co jim přijde pod nohu. I když však neuplatníme princip kolektivní viny, slimák největší v tom také není nevinně. Kromě různých smíšených lesů a křovin totiž obývá také parky, zahrady, skleníky aj. kulturní plochy.