Plivací reflex je dalším nesporným úspěchem Herrmannovy vědecké činnosti. Jedná se o objev poměrně mladý. Herrmann strávil kolem roku 1910 několik měsíců v Paříži. Zde při svých procházkách městem pozoroval zajímavý úkaz. Jednalo se o hromadění plivanců před vícepatrovými budovami, převážně školního charakteru. Několik týdnů se tento jev snažil uspokojivě vysvětlit. Pořádal různé ankety, nejčastěji na Eiffelově věži. Nicméně naprostá většina dotázaných rozhodně odmítla existenci tohoto jevu, a tak řešení zůstávalo v nedohlednu.
Nakonec pomohla náhoda. Při jedné z procházek byl Herrmann zasažen plivancem do hlavy. Přinutil studenty, kteří se za incident přišli omluvit, aby vyplnili všechny dotazníky, které měl u sebe, a položil jim několik doplňujících otázek. Tato událost položila základy pro jeho další výzkum. A zde jsou závěry, ke kterým došel.
Plivací reflex je podmíněný reflex každého člověka při pohledu z výšky a chuť plivnout dolů na ostatní, na svět. Ve většině případů je tento pocit potlačován, ovšem v určitých situacích by si s chutí plivnul každý. Určitý vliv na výsledek má i počasí a povaha člověka. Ovšem Herrmann šel ještě dále. Pokud nutkání stoupá s výškou, pak tedy toto nutkání stagnuje nebo klesá při vystoupení do výšky vyšší než vysoké. Také tento závěr má své opodstatnění, neboť nevidíme -li předměty dostatečně zřetelně, chuť plivnout se pozvolna vytrácí a plivání pozbývá smyslu.
V moderní době bohužel ztratilo svůj původní smysl úplně. Ulice jsou zaplněny plivanci, aniž by byla poblíž vhodná budova pro dostatečnou motivaci. Tento problém je akutní, hlavně v zimě, kdy povrchová vrstva namrzá.