Antoine de Herrmann vymyslel na sklonku svého života teorii, která potvrzovala, že vesmír je nekonečný. Na tuto myšlenku jej přivedl jeho velký přítel Jiří Wolker. Oba spolu vypili nejeden šálek čaje o páté a vedli nejednu diskusi o tehdejším rozložení sil ve světě. První světová válka skončila a Herrmann se snažil o vznik Českofrancouzska, popřípadě Francouzskočeska. Wolker jeho návrhy neuznával, avšak toleroval je. Na poli politiky si tedy příliš nerozuměli, zato však v oblasti literatury nacházeli často stejnou notu. Jednou Wolker přednesl Herrmannovi báseň "Jak se stal básník trpaslíkem." Chtěl mu v této básni naznačit, že i on může být zapomenut. Herrmann však podtext nestihl pochopit, jelikož při slovech " stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě" vykřikl: "Heuréka!" a chvátal domů, zanechav "opařeného " Wolkera stát ve dveřích.
Základ teorie tkví v tom, že látky jsou složeny z atomů a že atomy se skládají z dalších částic. Při slovech "menší a ještě menší " si představil, jak na nějaké malé části atomu žijí lidé. Ale protože všechno se musí z něčeho skládat, tak i ona částečka je složena z atomů, na kterých žijí další lidé atd. A přestože jsou látky různorodé jako např.: dřevo, sklo, papír aj., jsou každá sama o sobě stejnorodá. Z toho vydedukoval, že každá spojená víceméně stejnorodá látka je jeden vesmír. A vzhledem k tomu,že my nejsme nic zvláštního, žijeme na nějakém malém tělísku, které je v jakémsi atomu a ten je v nějaké věci, např. v knize, nebo v něčem jiném. Myslíme-li, že náš vesmír je nekonečný, tak ve srovnání s vesmírem, v němž jsme jen součástí atomu, jsou vzdálenosti tak velké, že s klidným svědomím můžeme říci, že vesmír je nekonečný!