Bhágské artefakty nalezeny v Číně

V loňském roce (2003), po desetiletích nezájmu a možná i nevědomí, proběhla tiskem zpráva o dalším nálezu kamenných disků v Číně. Když se tyto artefakty objevily poprvé, byla 2. světová válka na spadnutí, takže náležitého prozkoumání se jim dostalo až o mnoho let později. To ale byla v plném proudu studená válka, takže není divu, že po důkladném ohledání opět zmizely. Jejich stáří bylo odhadnuto na 12 000 let a vědce na nich fascinovala nejen nejen zvláštní „povrchová úprava“ (do kamenné struktury byl vpraven kobalt), ale i obrazce a pravidelné drážky vycházející ze středu disku. Celkově tyto jednokilogramové artefakty připomínají gramofonové desky a jejich původ a účel byl poměrně diskutabilní. Nadšení mimozemšťanologové věří, že nám byly „dány shůry“ nejen kvůli obrazcům s kosmologickým významem, ale i úrovni zpracování a použitému materiálu.

Obnovená Herrmannova akademie zjistila, že podobné artefakty se objevily již na přelomu 19. a 20. století v Tichomoří. Známý česko-francouzský badatel Antoine de Herrmann se s nimi setkal při návštěvě souostroví Bhágy, kde je obyvytelstvo k jeho překvapení používalo skutečně jako gramofonové desky. V té době bohužel neexistoval nikdo schopný objasnit původ a proces výroby desek, ale princip gramofonu byl ostrovanům znám. Jediný exemplář, vážící přibližně 250kg, však vlastnila královská rodina a byl používán výhradně při státních svátcích. Obsahem značného množství nahrávek byly údajně bhágské legendy a doprovodná hudba. K významu pro některé vědce záhadných obrazců na deskách Herrmann zjistil, že představují stručný obsah disku. Všechny funkční nahrávky byly pořízeny v dialektu, kterému již nikdo ze soudobých obyvatel nerozuměl, to jim však neubíralo na popularitě mezi prostým lidem.

Nevíme, jak se desky dostaly do Číny a nejasný je i osud bhágské civilizace. V úvahu přichází i možnost, že čínské disky jsou pouhými kopiemi bhágských, i když této domněnce neodpovídá ani zájem vědců, ani výmluvné mlčení ofociálních institucí. Jako nejpravděpodobnější se tedy jeví, že se tyto jedinečné pozůstatky snad původní bhágské kultury staly předmětem ilegálního obchodu s památkami. Lze tedy očekávat, že se v různých částech světa objeví další, různě ukryté v podzemí (mnohdy i desítky let) nebo v soukromých sbírkách některých zazobanců. Nezbývá než po nich pátrat a potírat pašeráky s tímto již obecným dědictvím lidstva všemi způsoby.