V 60. letech 19. století Herrmann prohlásil: "Každé těleso je průhledné!" Toto tvrzení otřáslo samými základy tehdejšího vědeckého světa. Čelní představitelé světových výzkumných ústavů a fakult byli zděšeni. Bylo svoláno tajné zasedání a Herrmannovi byla zaslána výzva, aby zde obhájil své výzkumy. K údivu všech na výzvu nereagoval. Po druhé výzvě prohlásil, že pravda se obhájí sama, a zaslal vědcům potřebné materiály.
Dnes už víme, že to nebylo nejlepší řešení. Tato teorie byla natolik revoluční, že byla veškerá dokumentace zničena. My se o ní dozvídáme až nyní z Herrmannových zápisků. Nicméně o 30 let později byla většina Herrmannových dedukcí potvrzena německým fyzikem Röntgenem.
Nyní bychom rádi prezentovali základy této teorie a okolnosti, které vedly k jejímu vzniku. Herrmann byl při práci neustále otravován rodinnými příslušníky. Pokoušel se je ignorovat a dívat se prakticky skrze ně. To jej přivedlo k základům jeho teorie. Základ výpočtu tvoří údaj o hustotě a struktuře materiálu a mocnosti vrstvy. Ve vzorci se objevuje i Herrmannova konstanta. Ta nám ovšem není známa.
Ke své teorii se Herrmann vrátil na přelomu století, po své výpravě za Atlantidou. Právě se rozváděl se svou první manželkou, což byl ve skutečnosti německý agent Max von Anton. Na věčnou památku toho, že Antonův úskok neprohlédl dříve, stanovil Herrmann základní jednotku průhlednosti 1 Max.